Zápisy do školy

Škola je jen možnost, je to Tvůj život!

S novým rokem se pojí další zápisy dětí k povinné školní docházce…. tak jsem sepsala krátké zamyšlení jako výzvu k hledání odpovědí na položené otázky a k diskuzi.

Škola je jen jedna z možností mezi nepřeberným množstvím forem učení/vzdělávání.

Je morální dětem tvrdit, že je tomu jinak? Je etické děti o těchto alternativách vůbec neinformovat?

Lež a utajování samy o sobě nejsou tím o co tady jde především. Pod drobnohled chci vhodit fakt, že lhaní je v tomto případě nástrojem uplatňování moci dospělých nad dětmi.

Lidé se učí nápodobou, a proto se nechci účastnit procesu, v němž se děti žijící v naší kultuře učí uplatňovat moc nad lidmi. Bezpečí, důvěře, radosti ze života, vztahů, práce, se učím z prožitků bezpečí, důvěry, radosti ze života, vztahů, práce. Troufám si tvrdit, že stejně jako ostatní lidé.

Život v bezmoci pod vlivem moci je v kontradikci s těmito hodnotami.

Proč právě škola? Povinná školní docházka? Proč útočím na ně? Protože tam se děti učí, že dospělí lidé mají moc o nich rozhodovat, diskriminovat je, prosadit své zájmy nad jejich. Děti se vymáháním povinné školní docházky dospělými učí, že skupiny dospělých lidí mají moc vynutit si určité jednání na jednotlivci i skupinách, nedisponují-li tyto skupiny dostatkem možností a prostředků k realizaci sebeúčinnosti. Učí se nejen tomu, že je možné donutit druhého člověka, aby někde byl a nemohl odtamtud odejít. Učí se, jakým způsobem to ti dospělí lidé dělají. Jakou komunikaci k tomu jako nástroj používají. Učí se, že nevědomost lze vědomě reprodukovat mezi lidmi, že nedostatečná informovanost slouží zajištění poddajnosti, fragility – podmínek manipulovatelnosti.

Povinností se školní docházka stává z dobrovolného rozhodnutí dospělých definovat, uznat, aplikovat a vymáhat ji. Nebyla nám dána shůry bohy, státy, ani jinou entitou. Škola není evoluční daností života člověka, ani jakkoli podmíněnou součástí lidské identity či kultury.

Proč se mnoha dětí nikdy nikdo neptá, zda chtějí chodit do školy? Proč a pro koho existuje povinná školní docházka? Proč děti často nedisponují informacemi o těch možnostech a formách učení realizujících se mimo školská zařízení? Proč v ČR všechny děti od dospělých nedostanou informace o individuálním vzdělávání, které je jedinou legální alternativou k povinné školní docházce, natožpak možnost zvolit mezi školní docházkou a „domácím vzděláváním“? Proč děti nečiní, nemohou činit informovanou dobrovolnou volbu formy vzdělávání?

Jsou odpověďmi na tyto otázky logické argumenty založené na vlastním shromažďování, zkoumání i vyhodnocování informací, poznání? Jsou odvozeny z důvěry, lásky k sobě i dětem?

Formovaly se tyto odpovědi z hodnot jako je respekt a úcta k osobnímu vlastnictví těla i času dětí?

Žijeme-li v kultuře, kde na poslední otázku je nejčastější odpovědí NEVÍM/NEROZUMÍM/NEZAJÍMÁ MĚ TO/NEPŘEMÝŠLEL JSEM O TOM/NE…
…pak…

Kdo jsem/jsme? Kým se chci/chceme stát? Kým se stávám/stáváme? Kým se stanu/staneme a jakým způsobem? Jaká bude moje/naše příští aktualizace?

0 komentářů