Drahá školo

Dopis žáka, který „nesplňuje standardy“. Anastasia Basil v něm uděluje pětky standardizovaným testům a škole, která zabíjí chuť se učit.

Dívka stojí na rozcestí. Jedna cesta vede k šedé budově, do níž v řadě vstupují lidé. Druhá se volně vine otevřenou, barevnou krajinou plnou možností.

Autorka: Anastasia Basil · Překlad: Michaela Řeřichová · Originál: Dear School, Eff Your ‘F’ (Basil, 2019)

Ještě dlouho mi budete říkat, že neposlouchám, že nedávám dostatečný pozor. Budete tvrdit, že je mi všechno jedno, že jsem líný. V lepším případě mě označíte za snílka.

Nakonec se ale najde neurologické vysvětlení. Nabídnete mi úlevy: víc času na test, kalkulačku. A lék… na můj zasněný mozek. Budete ze sebe mít dobrý pocit.

„Podívejte, jak jsme mu vyšli vstříc. Jak jsme laskaví, ochotní a chápaví!“

Budu žasnout nad tím, jak hrozný asi musím být. Dali jste mi víc času, žvýkačku, možnost nahlížet do vlastních poznámek, a přesto se moje výsledky nezlepšily. Tam, kde bylo dřív jen podezření („Jsem hlupák?“), je teď důkaz: šarlatové čtyřky a pětky. Nenutíte mě nosit je na pásce kolem ruky ani si je vyšívat na košili, ale stejně se jich nemohu zbavit. Jsou moje. Navždy.

„Víc se snaž! Pracuj usilovněji! Ještě přidej! Dávej pozor! Nehýbej se! Přestaň kreslit! Přestaň si broukat! Začni znovu!“ říkáte.

Občas dostanu dvojku, dokonce i jedničku. Ale i ty nenávidím. Vidím, jak se vaše temné, pohaslé oči rozzáří, jak v nich náhle vzplane nadšení.

„Podívejte se všichni! On to dokáže! Předtím se prostě nesnažil! Hurá!“

Bojím se vašeho nadšení. Jako obrovský pták mě sevře v pařátech a vynese příliš blízko ke slunci. Ostatní jásají. Ale já nejsem šťastný. Nechci to, co přijde.

Pád.

Nemám rád vaše jedničky ani pětky. Pod výšinou jedničky zeje propast pětky.

Ne všichni padají jako já, ale všichni se pádu bojí. Nejvíc ti, kdo nosí šňůru perel z jedniček.

Já jsem si tohle místo alespoň přizpůsobil po svém. Vaši úzkost jsem pověsil nad postel jako univerzitní vlajku. („Do toho, Úzkosti!“) Vaše nedůvěra leží hned vedle té mé, pečlivě složená mezi tričky bez loga.

Nevěděl jsem, kam uložit vaše zklamání… Možná leží někde na mém stole pod hromadou pošty – samé reklamy a kupóny, ale žádný dopis o přijetí na vysokou školu. Promiňte.

A pokud jde o vaše sny o tom, kým bych mohl a měl být – právníkem, úspěšným podnikatelem, slavným NĚKÝM –, mám je právě tady. Rád bych vám je vrátil. Koneckonců jsou vaše.

Teď jsem na řadě s rozdáváním známek já.

Dávám vám pětku.

Vaše osnovy jsou přeplněné nepodstatnými údaji. Připravují nás na testy, nikoli na život mimo školní třídu.

Nevidíte, že moje inteligence je řeka, která se neustále proměňuje? Není to louže, nad níž můžete stát a mračit se. Vaše měřítko vypovídá o tom, kam až dosáhnete vy, nikoli o hloubce mých schopností.

Neexistuje žádné neměnné „já“, které byste mohli poměřovat svými standardy. Existuje jen proces mého utváření. Jak chcete něco takového změřit?

Přicházím k vám jako kukla a vy mě buď popoháníte, nebo brzdíte. Nikdy mě prostě nenecháte vyvíjet se.

Buď slyším: „Pospěš si! Ještě pořád nečteš a nepočítáš tak, jak bys měl!“ Nebo: „Stůj! Nesplňuješ standardy!“

Ne. To já neselhávám.

Selháváte vy, když mě nutíte vybírat z předem daných odpovědí, co básnířka myslí tím či oním veršem nebo proč právě tam ukončila sloku.

Přiveďte ji sem! Řeknu jí, co pro mě její báseň znamená, a ona vám i vašim tajným hodnotitelům potvrdí, že mám pravdu.

Vyzývám vás. Přiveďte ji!

Jmenuje se Sara Holbrook. Použili jste její báseň k měření mé inteligence. A měřili jste špatně!

Vaše vzdělávací továrna sestavuje každého žáka ve stejném pořadí. Nejdřív jednu součástku, pak druhou. Jednotky se hodnotí podle toho, jak postupují po výrobní lince. Standardy jsou přísné a pro odchylky v nich zbývá jen málo místa.

Ti, kdo neprojdou kontrolou, jsou ve výrobním procesu zastaveni. Ti, kteří projdou, dostanou osvědčení a jsou odesláni na trh.

Co se stane s vadnými jednotkami, které neprojdou kontrolou z algebry? Nebo s těmi, které chřadnou pod požadavky amerických standardů Common Core pro výuku angličtiny?

S jednotkami, od nichž se vyžaduje opakovaný, zdlouhavý rozbor technických, obrazných a konotativních významů vytržených úryvků?

„Uvádějte přesvědčivé a důkladné doklady z textu na podporu rozboru toho, co text výslovně říká, i závěrů, které z něj vyvozujete.“

(americké celostátní standardy Common Core, RL.9–10.1)

Dávám vám pětku za to, že zabíjíte učení.

K vašim branám přicházíme s neukojitelnou zvědavostí. Chceme číst a řešit hádanky, objevovat pastelky a jejich schopnost vytvářet světy podle naší představivosti. Chceme se naučit kouzlo, díky němuž lze 26 písmen abecedy uspořádat tak, aby vyprávěla tolik příběhů, kolik je na světě lidí.

Chceme spolupracovat s ostatními a společně řešit problémy.

Místo toho je škola neústupná:

„Sedněte si a buďte zticha.“

„Dokončete pracovní list.“

„Až budete hotovi, čeká vás dalších padesát pracovních listů.“

Nemůžeme se tu učit tím, že něco děláme. Žádné společné hledání nápadů, žádné uplatňování poznatků v praxi, žádné chyby a nové pokusy.

Občas dostaneme projekt za domácí úkol. Pokud mají naši rodiče čas a peníze, většinou ho udělají za nás, abychom dostali jedničku. Ti z nás, kdo takové rodiče nemají, pracují sami a používají to, co najdou doma.

Ve škole pak vidíme, jak hloupě a ošklivě náš projekt vypadá ve srovnání s ostatními. Nenávidíme ho. A nenávidíme i sami sebe. Projekty by měli vést sami žáci ve třídě, ne je za ně doma dělat rodiče.

Učitelé ale nemají čas na projektové učení ve třídě. Spolupráce, vynalézavost a schopnost vést tým se totiž „v testu neobjeví“.

Dávám vám pětku za to, že učitelům kradete čas a zahlcujete je hromadami učiva určeného k testování.

Ve vašem systému učitelé nemají čas zapojit nás do tvořivých hodin, které by připravili díky svým odborným pedagogickým znalostem. Jsou to přece odborníci.

Udělali byste vy, kteří těmto profesím nerozumíte, totéž lékaři? Hasiči? Pilotovi?

Proč tedy rovnou nejmenovat Betsy DeVos hlavní lékařkou Spojených států? Nebo ji nenechat přistát s Boeingem 747, kterým váš osmák letí s dalšími 23 spolužáky do Washingtonu?

Čas ve třídě bychom neměli trávit přípravou na standardizované testy, které připravují a vyhodnocují soukromé testovací společnosti vydělávající miliardy na požadavcích korporací a státních úředníků.

Dostáváte pětku i za to, že ustupujete lobbistům.

A další pětku za to, že talentované učitele vyháníte do důchodu tím, že je nutíte nechat nás drilovat otázky, jako je tato:

[Poznámka redakce: Na tomto místě autorka uvádí reprodukci testové otázky pro šestý ročník, která se týká bezpečnosti při bouřce. Obrázek zde nenahrazujeme jinou testovou otázkou; místo něj odkazujeme na původní článek a archiv uvolněných testových úloh newyorského ministerstva školství.]

Správná odpověď (jak vám potvrdí každý šesťák) zní: „J*bat na bezpečnost při bouřce.“

„Bude to v testu?“

Než s námi skončíte, nechceme mít nic společného s tím, co souvisí se školou – třeba se čtením a ověřitelnými fakty. (Pamatuješ si na ně, Ameriko?)

Mohla by být dnešní občanská lhostejnost, nezájem o pravdu a nízká volební účast výsledkem vašich vzdělávacích továren?

Roky mechanického vyplňování testových políček a drilu v nás zabily zájem téměř o všechno kromě sportu a Netflixu.

Sotva pak můžeme mít zájem na zachování demokracie.

Vaše učebnice, které sestavuje „tajemná komise odborníků“, nám připomínají, že třetí dynastie města Ur v Sumeru vznikla na konci 22. století př. n. l.

Někdo by měl těm odborníkům říct, že už existují domácí vodovod a kanalizace. A Google.

Všichni nosíme v kapsách chytré telefony.

Ptejte se nás na něco podnětného. Na něco, co si nemůžeme jednoduše vyhledat.

Prověřujte naše uvažování, ne naši paměť.

Přicházeli jsme k vám zvědaví, dychtiví žasnout nad chybami i triumfy druhých.

Dějiny jsou planoucí oheň. Přirozeně nás přitahuje jeho žár. Vy ale ten oheň obezdíte cihlami mechanické dřiny.

Ztrácíte nás.

A co je horší, ochuzujete nás o lidskost.

Dvě třetiny amerických mileniálů nevědí, co je Osvětim. Žijeme v době sílícího rasismu a antisemitismu, ale jistě – vyzkoušejte mě z nějakého náhodně vybraného starověkého babylonského zákona:

„Ukradne-li člověk vola, musí nahradit… třicetinásobek jeho hodnoty? Čtyřicetinásobek?“

Vaše osnovy jsou přeplněné nepodstatnými údaji – slouží k přípravě na testy, ne pro život mimo školní třídu. Chcete-li vychovávat soucitné a informované lidi, zbavte se státního koše s informacemi na jedno použití a dovolte učitelům předávat to nejcennější.

Příběh Elieho Wiesela, který jako dospívající přežil nacistické koncentrační tábory – to je poklad.

Kdybyste učitelce dali čas, nechala by nás číst Wieselovo svědectví ve třídě, ne doma, kde bychom sáhli po stručném obsahu knihy – známém neurotoxinu. Pak by nás posadila do kruhu a naslouchala nám. Měli bychom otázky daleko lepší, než jaké by dokázal položit kterýkoli test.

Promiňte. Co jste to říkali? Něco o volovi…

Podle celostátní studie amerického ministerstva školství uvádí 80 procent studentů, kteří předčasně opustili střední školu, jako hlavní důvod to, že neprošli z algebry.

Proč neexistují jiné cesty matematickým vzděláváním?

Trigonometrii zvládnu asi tak snadno, jako vy budete dirigovat Losangeleskou filharmonii. Nemáte pro to nadání. Ani sebevětší „růstové nastavení mysli“ vám nepomůže vyrovnat se Gustavu Dudamelovi.

Méně než čtvrtina pracujících Američanů používá v práci matematiku přesahující základní zlomky a procenta.

Představa, že pokročilá matematika je nezbytná pro profesní úspěch, nemá opodstatnění.

Členství v církvi Isaaca Newtona by mělo být dobrovolné, nikoli povinné.

Chcete-li nás učit kriticky myslet pomocí úloh vyžadujících řazení kroků, nechte nás hrát sudoku, šachy nebo psát sonety v pětistopém jambu.

A těm, kterým to nejlépe myslí v pohybu, nabídněte způsob učení, který zapojuje celé tělo.

Existuje přece tolik oborů, které vyžadují hluboké soustředění a řešení problémů.

Vaše stejné vstupní požadavky pro všechny připravují půdu pro neúspěch.

Požadovat po všech studentech, aby uměli vyjádřit odmocniny ze záporných čísel pomocí imaginární jednotky „i“, bez ohledu na své nadání a profesní ambice, je jako chtít, aby každý zazpíval árie z operety Netopýr v dokonalé němčině, než bude smět řídit podnik.

Studie amerického Národního centra pro vzdělávání a hospodářství (NCEE) z roku 2013 zjistila:

„Matematika, která studentům nejvíc pomáhá uspět na vysoké škole, není středoškolská, ale běžná matematika druhého stupně základní školy – zejména aritmetika, poměry, úměry, výrazy a jednoduché rovnice.“

Algebra a matematická analýza jsou prokazatelnými překážkami, zejména pro studenty z nízkopříjmových rodin.

Přestaňte se chovat jako snobové a udělejte z nich volitelné předměty.

Vezměte si k srdci radu harvardského profesora Davida Perkinse a ptejte se:

„Má toto učivo hodnotu pro život? Bude mít nějaký skutečný význam pro život, který je podle všeho čeká?“

To nejmenší, co můžete udělat hned teď, je začít nás soustavně učit hospodařit s penězi.

Co je dividenda? Jak funguje složené úročení?

Nemáme tušení.

Jsme příliš zaneprázdnění luštěním slovních úloh vymyšlených pro pány v kravatách z devatenáctého století:

„Náhodně vybraný muž má dvě děti, z nichž alespoň jedno je chlapec narozený v úterý. Jaká je pravděpodobnost, že obě děti jsou chlapci?“

Odpověď zní:

Nenávidíme vás!

Čas na radikální změnu byl včera.

(Jdete pozdě. Dostáváte poznámku za pozdní příchod.)

Technologie se vyvíjejí závratnou rychlostí, zatímco vy nás necháváte sedět v železných školních lavicích po dědečkovi a drilujete nás kartičkami na tabletech.

Náš vzdělávací systém zabíjí učení. Jeden standardizovaný test za druhým.

Přeřazujeme vás o stupeň níž.

Nepotřebujeme další reformátory. Potřebujeme inovátory.

Víte, jak Lorax mluví za stromy?

Ted Dintersmith mluví za studenty.

Přečtěte si, co říká, a podívejte se na jeho oceňovaný film Most Likely to Succeed, promítaný na festivalu Sundance.

Uvidíte, co se stane, když se škola skutečně promění, místo aby se jen reformovala.

Učitelé mohou učit to, co je nadchýná. Studenti ožívají. Dlouhé výklady i známky jsou pryč.

Studenti spolupracují na smysluplných dlouhodobých projektech, které opakovaně přepracovávají. Děti se aktivně účastní, nejsou jen pasivními nádobami, které je třeba naplnit.

Škola zachycená ve filmu odmítla tovární osnovy a výsledek je vzrušující!

Studenti tu neprocházejí hromadným zpracováním. Matematická a jazyková inteligence jsou považovány jen za dva z mnoha druhů inteligence.

Je krásné sledovat, jak se dětem daří ve škole, která si cení jejich růstu a rozvoje víc než výkonu.

Kdyby dnes žil mladý Achilles, zavolali byste jeho rodičům, králi Péleovi a bohyni Thetidě, abyste s nimi probrali problém s jeho levou patou?

Nebo byste moudře rozvíjeli jeho vrozené silné stránky a pomáhali mu naplnit potenciál stát se největším a nejodvážnějším válečníkem?

Všichni nakonec zemřeme v bitvě.

Neztrácejme čas přetřásáním nedostatků.

Podepsán:

„Nesplňuje standardy“

Poznámka redakce

Překlad byl připraven se svolením autorky. Původní článek Anastasie Basil „Dear School, Eff Your ‘F’“ vyšel 8. července 2019 v publikaci Human Parts na platformě Medium (Basil, 2019). Česky jej zveřejňujeme jako autorskou polemiku zasazenou do amerického školství, nikoli jako stanovisko Aliance.

Obrázek testové otázky jsme nepřevzali, protože se nepodařilo jednoznačně potvrdit oprávnění k jeho reprodukci. Uvolněné testové otázky z jazyka a literatury pro 3.–8. ročník zveřejňuje newyorské ministerstvo školství (NYSED, archiv testů). Tento obecný archiv neověřuje totožnost konkrétní ukázky v článku.

Číselné údaje jsou tvrzení autorky. U údaje o 80 % předčasných odchodů ze střední školy kvůli algebře odkazuje autorka na záznam v databázi ERIC; původní studii dokládající uvedené číslo se redakci nepodařilo ověřit. Údaj o znalosti Osvětimi vychází z amerického průzkumu Claims Conference z roku 2018; údaj o používání matematiky v zaměstnání z výzkumu Michaela Handela. Jejich zobecnění a autorčiny interpretace nejsou totožné s výsledky výzkumů.

Betsy DeVos byla v letech 2017–2021 ministryní školství USA a před nástupem do funkce neměla učitelskou praxi. CliffsNotes jsou americké stručné průvodce literárními díly. Škola zachycená ve filmu Most Likely to Succeed je High Tech High v San Diegu.

Autor textu

Přihlaste se k odběru
Oznámení
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější
0
Těšíme se na vaše názory! Můžete komentovat...x