Co je sebeřízené vzdělávání? (Self-Directed Education)

Vzdělávání, odvíjející se od samostatně vybraných činností a životních zkušeností vzdělávající se osoby.

Začněme termínem učení. Učení je nevědomý proces probíhající nepřetržitě od početí člověka po jeho smrt.

V běžném jazyce mají lidé tendenci přirovnávat vzdělávání ke školní výuce, což může vést k přemýšlení o vzdělání jako o něčem, co učitelé způsobují studentům. Učitelé vzdělávají a studenti jsou vzděláváni.

Jakákoli seriózní diskuse o vzdělávání však vyžaduje, abychom o vzdělávání uvažovali jako o něčem mnohem širším, než je školní docházka a vyučování.

Vzdělání je souhrn všeho, čemu se člověk učí, co mu umožňuje žít uspokojivý a smysluplný život.

Život ve světě poskytuje široké spektrum vzdělávacích příležitostí. Vzdělávání je vše, co člověk potřebuje k tomu, aby se naučil naplňovat své potřeby.

Vzdělání zahrnuje učení se řeči, efektivní komunikaci, porozumění a práci s emocemi, schopnosti plánovat, dosahovat cílů a činit dobrá rozhodnutí.

Zahrnuje také některé dovednosti specifické pro určitou kulturu. V naší kultuře je to například; čtení, počítání s čísly, zacházení s počítači, řízení auta – věci, které většina lidí cítí, že potřebují pro takový způsob života, jaký chtějí žít v kultuře, ve které vyrůstají.

Vzdělání rovněž zahrnuje jedinečný soubor dovedností a znalostí, které se od člověka k člověku zásadně liší, dokonce v rámci jedné kultury. Protože koncept „uspokojivý život“ je pro každého člověka v mnoha ohledech různý. Rozmanitost lidského vzdělání přináší lidstvu výhody, z nichž čerpá.

Z výše rozvedené definice vyplývá, že sebeřízené vzdělávání nerozlišuje mezi obsahem a metodami do výuky hodícími se a těmi, které se za vzdělávání nepovažují.

Vnitřní motivace vyvěrá ve zvědavost, hravost a společenskost – ty podněcují všemožné snahy, z nichž se lidé spontánně učí. Sebeřízené vzdělávání neznamená vzdělávání bez přítomnosti dalších lidí, znamená vzdělávání bez donucení a kontroly druhými lidmi.

Sebeřízené vzdělávání je pro každého člověka unikátní stezkou, protože zájmy a cíle lidí se různí, a také se mění v průběhu života. Někdy se lidé v zájmech i cílech setkávají a jsou sdíleny s ostatními.

Sebeřízené vzdělávání můžeme dát do kontrastu se vzděláváním bez souhlasu ve školách, které je jednotlivcům poskytováno bez ohledu na jejich zájem o něj. Takové vzdělávání je vnějšně motivováno systémem odměn a trestů (nevyžádané hodnocení – známky, formativní hodnocení atp.).

Vzdělávání poskytované bez souhlasu je obecně zaměřeno spíše na posilování jednotnosti, uniformity, než na jedinečnosti. Funguje tak, že spíše neumožňuje přirozenou zvídavost, hravost a touhu dozvídat se, než že by vytvářelo podmínky pro motivaci k učení.

Sebeřízené vzdělávání dětí (v zemích, kde je dostupnou vzdělávací cestou) je možné, když jim jejich rodiny zajistí převzetí veškeré péče o své vzdělání.

Konkrétně se jedná o rodiny, které zapsaly své děti do škol či vzdělávacích center podporujících mladé lidi v následování vlastních zájmů, aniž by jim ukládali povinné osnovy/kurikulum a docházku. Dále rodiny podporující vzdělávání dětí formou tzv. unschoolingu, kdy děti rovněž následují své vlastní zájmy spíše než povinné učební osnovy. Tyto děti využívají rozmanitých vzdělávacích příležitostí existujích ve světě – včetně škol, pokud se tak rozhodnou.

Z tohoto popisu jsou zřejmé rozdíly jak ve formách sebeřízeného vzdělávání, tak mezi sebeřízeným vzděláváním a konvenčním vzděláváním v rámci povinné školní docházky.

Více o možnostech PODPORY ¦→ ZAPOJENÍ ¦→ LIDECH