Vzdělávání, resp. sebeřízené vzdělávání funguje nejlépe, jsou-li splněny následující podmínky …

Nenavigují-li dospělí vzdělávání dětí, jakou tedy hrají roli ve vzdělávání dětí? Hlavní úlohou dospělých je zajistit dětem podmínky.

Role dospělých ve vzdělávání dětí je především v inspiraci k nápodobě vlastním příkladem osobnostního rozvoje, celoživotního vzdělávání, komunikačních dovedností. Mladí lidé u dospělých mají možnost pozorovat komunikační styly, sebeřízení, resp. efektivní strategie vedoucí k naplňování základních lidských potřeb, péči o vztahy a komunitu i životní prostředí.

Rolí dospělých je poskytovat prostředí, kde děti maximalizují schopnosti a učí se prostřednictvím přirozeného výběru aktivit, poháněné vlastním zápalem. Výzkum naznačuje, že následující podmínky jsou klíčové.

KULTURNÍ OČEKÁVÁNÍ (A SKUTEČNOST), ŽE VZDĚLÁVÁNÍ JE ODPOVĚDNOST DĚTÍ

Děti přicházejí na svět a jsou zodpovědné za své vlastní vzdělání. Proto začnou zkoumat a učit se o světě, jakmile vidí, slyší a pohybují se; a proto začnou klást otázky, jakmile budou moci mluvit. Ale pokud my dospělí, jednáme, jako bychom děti vzdělávali, jak se děje v konvenčních školách, bereme tuto odpovědnost dětem. Přesvědčujeme je, že jejich vlastní zvědavost a otázky se nepočítají, že hra je triviální a že jejich vzdělání závisí spíše na tom, co se jim řekne, než na jejich vlastní iniciativě. Zaměstnanci ve školách určených sebeřízenému vzdělávání a rodiče v úspěšném domácím vzdělávání zaměřeném na potřeby dětí, nijak nesnižují přirozený předpoklad dětí, že mají na starost vlastní vzdělávání.

NEOMEZENÝ ČAS NA HRU, OBJEVOVÁNÍ A NÁSLEDOVÁNÍ VLASTNÍCH ZÁJMŮ

Aby se děti dobře vzdělávaly, potřebují velké množství volného času na vzdělávání – navázat přátelství, zkoumat, hrát si, nudit se a překonávat nudu – svým vlastním způsobem. Potřebují čas na pomíjivé zájmy a na hluboké ponoření se (flow) do činností, které se stávají jejich vášní. Potřebují také prostor – toulat se, objevovat, dostat se pryč a zažít pocit nezávislosti a síly, který se může dostavit pouze tehdy, když je žádný dospělý nesleduje.

Dospělí v naší kultuře často předpokládají, že jejich úkolem je udržovat děti víceméně neustále zaměstnané. Zásadní lekcí, kterou se děti musí naučit, je, jak převzít kontrolu nad svým vlastním životem, a aby k tomu došlo, musíme se upozadit. Naším největším darem dětem, pokud jde o jejich vzdělání, je volný čas objevovat a prosazovat své vlastní zájmy.

PŘÍLEŽITOST HRÁT SI S NÁSTROJI SOUDOBÉ KULTURY

Hodně vzdělání má co do činění s uměním používat nástroje soudobé kultury. Způsob, jak plně ovládnout jakýkoli nástroj, je hrát si s ním. To znamená zacházet s ním kreativně, vnutit mu vůli, aby dělal to, co chcete. Ve většině tradičních kultur to dospělí uznávají, a tak dospělí umožňují, aby si i malé děti hrály se skutečnými nástroji kultury, dokonce i s těmi, které mohou způsobit zranění, jako je oheň, nože, luky a šípy.

Školy a vzdělávací centra pro sebeřízené vzdělávání a rodiny dětí v domácím vzdělávání umožňují dětem hrát si s nástroji naší moderní kultury, jako jsou počítače, knihy, dřevoobráběcí zařízení, kuchyňské a laboratorní náčiní a sportovní vybavení, i když pro některé z nástrojů mohou mít počáteční požadavky na bezpečnostní instrukce.

PŘÍSTUP K MNOHA ROZMANITÝM OTEVŘENÝM DOSPĚLÝM, KTEŘÍ JSOU INSPIRACÍ K NÁPODOBĚ, ZDROJI ZNALOSTÍ, OCHOTNÍ ZAPOJIT SE A SDÍLET S DĚTMI SVĚT, NIKOLI SOUDCI

V tradičních předindustriálních společnostech nebyly děti odděleny od dospělých. Děti mohly vidět, co dospělí dělali, a začlenit to do své hry. Mohly také slyšet příběhy, diskuse a debaty dospělých a učit se z toho, co slyšely. Když potřebovaly pomoc dospělých, mohly jít za kterýmkoli z dospělých v jejich komunitě.

Ve školách a vzdělávacích centrech určených pro sebeřízené vzdělávání se dospělí a děti volně mísí. Nejsou zde místa, kam mají přístup zaměstnanci, ale studenti tam nemohou. Studenti mohou poslouchat jakékoli diskuze dospělých, sledovat, co dospělí dělají a připojit se, pokud si to přejí. Studenti, kteří chtějí pomoc od dospělého, mohou jít k tomu zaměstnanci, o kterém si myslí, že jim může nejlépe pomoci. Zdá se, že i sebeřízené vzdělávání odehrávající se mimo komunitní zařízení – centra, školy – funguje nejlépe, když mají děti pravidelný přístup k více dospělým, nejen k jejich vlastním rodičům.

Dospělí mohou nejlépe pomoci, když děti nesoudí, a rodiče a zaměstnanci zapojení do sebeřízeného vzdělávání se vyhýbají rolím soudců. Nikdo z nás, bez ohledu na věk, nemůže být úplně otevřený a autentický – plně ochoten projevit vlastní zranitelnost a požádat o pomoc lidi, jejichž jednání nás hodnotí. Pokud si myslíme, že jsme hodnoceni, přejdeme do režimu cenzury jednání, v nemž předvádíme to, co víme a dokážeme dobře a vyhýbáme se tomu, co nevíme nebo nemůžeme dělat dobře. Hodnocení také vyvolává úzkost, která vyvolává stres a tím narušuje učení. Cenzura chování z úzkosti a stres jsou s učením v protikladu, přesto jsou to charakteristiky, které naše standardní školy velmi propagují.

VĚKOVÝ MIX ¦→ VOLNÉ MÍCHÁNÍ DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH V JAKÉMKOLI VĚKU

Před vznikem věkově odstupňovaných škol, resp. tříd nebyly děti segregovány podle věku do oddělených skupin. Děti, včetně teenagerů, si téměř vždy hrály a zkoumaly ve věkově smíšených skupinách. Výzkum ukazuje, že hra dětí v různém věku má mnoho výhod oproti hře mezi dětmi v podobném věku. Ve věkově smíšené hře se mladší děti neustále učí nové dovednosti a pokročilejší způsoby myšlení, a to prostřednictvím pozorování a interakce se staršími a schopnějšími.

Současně starší děti získávají vůdčí a pečovatelské dovednosti a pocit vlastní zralosti prostřednictvím interakce s mladšími. Daniel Greenberg, zakladatel jedné z nejslavnějších a dlouho existujících škol pro sebeřízené vzdělávání (Sudbury Valley School), již dlouho tvrdí, že věkové míchání je klíčem k úspěchu školy ve vzdělávání. V průzkumu absolventů domácího vzdělávání zaměřeného na vlastní zájmy a uspokojování potřeb mnoho respondentů uvedlo, že většina z jejich učení pocházela z jejich schopnosti po celý den komunikovat s ostatními, kteří byli podstatně starší nebo mladší než oni sami.

STABILNÍ, PODPORUJÍCÍ, VHODNÉ ¦→ PROSTŘEDÍ

Děti, navštěvujcí školy nebo vzdělávací centra pro sebeřízené vzdělávání, jsou nedílnými, plnoprávnými členy školní komunity. Naučí se pečovat o sebe samotné v rámci komunity a o sebe navzájem. Podílejí se jedním svým hlasem na tvorbě a dodržování pravidel společenství, ať jsou právě v jakémkoliv věku (4 – 19 let). V tomto procesu rozhodování mohou být slyšeny všechny hlasy, morální a logické argumenty. Jejich vlastní názory berou ostatní vážně a každý svým hlasem ovlivňují rozhodnutí komunity, což je motivující k hlubšímu přemýšlení o názorech druhých.

Rodiny v domácím vzdělávání zaměřeném na vlastní potřeby dětí respektují a oceňují myšlenky i obavy svých dětí a umožňují jim mít vliv na rodinná rozhodnutí. Tyto rodiny jsou spolu se svými dětmi také běžně zapojeny do komunitních aktivit mimo domov. V takových prostředích se děti učí být zodpovědné nejen za sebe, ale také za ostatní, lekci, která jim může pomoci stát se zvláště cennými členy širší komunity, jak se stávají dospělými.

Zveme vás k zapojení! Pokud máte námět na spolupráci nebo nás chcete podpořit, kontaktujte nás na info@seberizenevzdelavani.cz

Více o možnostech PODPORY ¦→ ZAPOJENÍ ¦→ LIDECH