info@seberizenevzdelavani.cz

jak začít se sebeřízeným vzděláváním

stránku pro vás připravujeme

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on telegram

Jste to vy a vaše děti, koho považujeme za experty na vlastní vzdělávání. Přejeme si podpořit vás na vaší vzdělávací cestě. Tento úhel pohledu je pro nás východiskem pro všechny následující odstavce.

Tento text je určen všem, kteří se rozhodli umožnit sebeřízené vzdělávání sobě nebo svým dětem a potřebují další informace.

Věříme, že se může hodit i vám, pokud stojíte před rozcestím a zvažujete, kudy se vydat na cestě vzděláváním.

Je tvořen lidmi zapojenými do Aliance pro sebeřízené vzdělávání, komunitou příznivců sebeřízeného vzdělávání. Přejeme si, aby byl živý, tedy aktuální a účelný. Budeme proto rádi za zpětnou vazbu.

Zaznamenáte-li nefunkční odkaz, nepřesné či zastaralé informace, napadne-li vás něco nového k doplnění, neváhejte se na nás obrátit – info@seberizenevzdelavani.cz

Názvy roletek jsou obsah. Pod každou je schovaný text nebo článek. Slova v textu označená hvězdičkou, jsou obsažena ve slovníku pojmů, skrytým pod poslední roletkou. Dvě předposlední ukrývají články o sebeřízeném vzdělávání a o podmínkách, které ho umožňují.

O motivacích, potřebách a komunikaci

Rozhodli jste se pro sebeřízené vzdělávání? Pravděpodobně tomu předcházela otevřená komunikace o potřebách, motivacích a společně s vašimi dětmi jste si odpověděli na otázky jako:

¦→ Jaké máš/máme potřeby, zájmy a preference? Co chceš/chceme, co potřebuješ a proč? Co říká tvá intuice?

¦→ Co pro nás vzdělávání znamená a jaké od něj máme očekávání? Jaké máme cíle? Kým jsme a kým se chceme stávat?

¦→ Jaké máme informace o možnostech a způsobech vzdělávání?

¦→ Z jakých vzdělávacích příležitostí existujících ve světě můžeme vybírat?

¦→ Přihlásíme s v některém ze států k povinné školní docházce? Ve kterém?

¦→ Jaký způsob plnění povinné školní docházky (pokud se k ní v ČR nebo v jiném státě přihlásíme) bude nejlépe odpovídat potřebám naší rodiny?

¦→ Chceš vyzkoušet vzdělávání ve škole? Ve které?

¦→ Chceš se vzdělávat bez docházky do školy?

¦→ Potřebuješ mentory? V jakých oblastech?

¦→ Chceš vyzkoušet individuální/skupinové lekce, kroužek? Online nebo offline?

¦→ Chceš navštěvovat nějakou skupinu? Centrum sebeřízeného vzdělávání, komunitní skupinu pro domácí školáky (děti zapsané k IV viz níže)? Nebo jsi raději sám či v komorních skupinách?

¦→ Jakou míru socializace teď upřednostňuješ?

¦→ Kde najdeme příležitosti ke vztahům a spolupráci?

¦→ Jak postupovat, až učiníme potřebná rozhodnutí?

¦→ Jaké máme nejistoty, strachy a otázky? Jak se s nimi budeme vypořádávat?

¦→ Kde najdeme informace, podporu?

¦→ S kým můžeme sdílet zkušenosti, informace i obavy?

Výčet otázek jistě není úplný. Vaše hodnoty, postoje, zájmy a tužby vás provedou zákoutími vnitřní motivace. Odpovědi na otázky se můžou a pravděpodobně také budou měnit v čase spolu s tím, jak se rozvinou vaše osobnosti a promění životní fáze.

sebeřízení

Jste-li starší 17 let, nejste povinni školní docházkou. Máte na výběr ze vzdělávacích příležitostí z celého světa. Můžete se učit samostatně, s učitelem, ve skupině, škole, poohlédnout se po mentorech.

Mladí lidé do 17 let takové možnosti nemají. Pokud je v sebeřízení nepodpoří dospělí, nemají na výběr. Děti a dospívající jsou závislí na dospělých ve zprostředkování informací a v přístupu ke vzdělávání.

Jak se liší legislativní podmínky pro lidi mladší 17 let?

 

Povinná („školka“) předškolní docházka

Předškolní vzdělávání je povinné pro dítě, které do začátku školního roku dovrší pěti let. Pokud už dítě do MŠ zapsané v rejstříku škol a školských zařízení dochází, přihlašovat ho nemusíte.

Povinné předškolní vzdělávání se vztahuje na státní občany České republiky, kteří pobývají na území České republiky déle než 90 dnů. Nevztahuje se na děti s hlubokým mentálním postižením.

Dítě musí přijmout tzv. spádové zařízení (více o spádovosti v kapitole „povinná školní docházka“) i pokud není očkováno.

Můžete si však vybrat jakékoli “nespádové” zařízení v ČR, to ale nemá povinnost přijmout dítě. Pokud dítě přijme “nespádová” MŠ, její ředitel to oznámí “spádové”. Zákonný zástupce tuto povinnost nemá. Můžete to „spádovému“ zařízení oznámit. Více se dočtete pod roletkou „individuální předškolní vzdělávání“.

 

Povinná školní docházka

Povinnou školní docházku (PŠD) upravuje v České republice předpis Zákon o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon – odkaz na aktuální znění zákona na webu ministerstva). Konkrétně Hlava I, Povinnost školní docházky, předpis č. 561/2004 Sb.

PŠD se vztahuje na státní občany České republiky a na občany jiného členského státu Evropské unie, kteří na území České republiky pobývají déle než 90 dnů. Dále se povinná školní docházka vztahuje na jiné cizince, kteří jsou oprávněni pobývat na území České republiky trvale nebo přechodně po dobu delší než 90 dnů, a na účastníky řízení o udělení mezinárodní ochrany (viz § 36 odst. 2 školského zákona).

Školní docházka je povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž dospívající dosáhne sedmnáctého roku věku. Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad.

Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce. Zákon praví: „…je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince k plnění povinné školní docházky podle věty druhé je také doporučující vyjádření školského poradenského zařízení, podmínkou přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a odborného lékaře, která k žádosti přiloží zákonný zástupce.“

Zákonný zástupce je povinen přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce, a to v době od 1. dubna do 30. dubna kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku.

 

Povinné jednotné kurikulum *

Dětem povinným školní docházkou je předepsáno povinné kurikulum (povinný jednotný obsah a výstupy vzdělávání) tzv. RVP – Rámcový vzdělávací program (odkaz na archiv RVP na webu ministerstva), který je součástí Školského zákona. Každá základní škola zapsaná v rejstříku ministerstva musí mít na základě RVP vypracován tzv. ŠVP, školní vzdělávací program, podle kterého stát kontroluje prostřednictvím České školní inspekce výstupy vzdělávání žáků

Jedním ze způsobů, jak na území České republiky umožnit dospívajícím sebeřízené vzdělávání, je zápis dětí do „škol na cestě ke svobodě“. Máme na mysli školy akreditované a zapsané v rejstříku škol Ministerstva školství. Děti zapsané v těchto školách, mají možnost plnit povinnou školní docházku formou fyzické docházky nebo formou individuálního vzdělávání podle § 41 Školského zákona. 

Sousloví „školy na cestě ke svobodě“ používáme záměrně jako označení škol, které by rády nabízely příležitosti pro sebeřízené vzdělávání a byly by školami svobodnými. Dosud však legislativa ČR není zcela přívětivá vůči sebeřízení lidí ve vzdělávání. V těchto školách mnohde dospělí umožňují sebeřízení dětí, ale na úkor vlastní svobody, když plní nároky nařízené zákonnými normami.

 

Školy na cestě ke svobodě

ZŠ a Gymnázium Ježek bez klece v Brně

ZŠ a SŠ Donum Felix v Kladně

Erazim v Opavě

 

Co se potřebuji o škole dozvědět? Na co se ptát?

¦→ Co pro vás znamená volná hra?

¦→ Jak tvoříte a vymáháte pravidla?

¦→ Jak se pozná rozdíl mezi členem personálu a studenty školy?

¦→ Podporujete sebeřízené vzdělávání? Jak?

¦→ Jakou míru sebeřízení umožňujete?

¦→ Jak pracujete s povinným kurikulem? Jaké očekáváte výstupy vzdělávání žáků?

¦→ Jak ověřujete a hodnotíte kompetence a výstupy?

¦→ Jak probíhá přezkoušení v případě individuálního vzdělávání?

¦→ Motivujete žáky? Jak? Rozlišujete mezi vnější a vnitřní motivací?

¦→ Co pro vás znamená vnitřní motivace?

¦→ Jak tvoříte, co obsahuje vysvědčení? Jak s vysvědčením pracujete?

 

Charakteristika škol podporujících sebeřízené vzdělávání

¦→ Školy podporující sebeřízené vzdělávání se většinou zajímají o důvody rodin k zápisu. Chtějí se osobně s rodinami setkat. Poznat oba rodiče a žádají souhlas obou rodičů se zápisem.

¦→ Nebývá pro ně problém umožnit budoucím studentům zkušební období před zápisem. Většinou to bývá dokonce podmínkou k přijetí.

¦→ Organizují pro studenty nepovinnou nabídku vzdělávacích příležitostí nebo záměrně nevytváří nabídku vzdělávání.

¦→ Rozlišují mezi vnější a vnitřní motivací. Staví na vnitřní motivaci a proto cíleně nemotivují k účasti na vzdělávacích aktivitách. 

¦→ Odmítají pochvaly, tresty, nevyžádané hodnocení – jako vnější motivaci.

¦→ Nerozlišují mezi aktivitami do výuky hodícími se a těmi, které považují za vzdělávání.

¦→ Volná hra je pro ně účelným způsobem učení.

¦→ Učení je pro ně synonymem k významu pojmu „život“.

¦→ Umožňují studentům volný přístup ke všem nástrojům soudobé kultury.

¦→ Dospělí ve škole jsou k dispozici jako inspirace k nápodobě svým osobnostním rozvojem a způsobem komunikace. Nejsou v mocenské pozici vůči žákům. Nenutí, neovládají, nekontrolují, nevyžádaně nehodnotí.

¦→ Staví na vzájemném respektu k důstojnosti nejen tzv. „na papíře“, ale především prostřednictvím konsensuálního rozhodování, kdy každý člen (dospělý i student) má při rozhodování a tvorbě i vymáhání pravidel jeden hlas.

¦→ Ve škole panuje převážně uvolněná přátelská atmosféra.

Individuální (předškolní) vzdělávání 

Pokud se rozhodnete pro individuální předškolní vzdělávání (IV), nemusíte o nic žádat. Pouze ve „školce“ IV oznámíte. Zákonný zástupce oznámí individuální vzdělávání svého dítěte řediteli zařízení minimálně tři měsíce před začátkem školního roku, tj. do konce května.

Doporučujeme zjistit si, zda Vaše dítě konkrétní MŠ přijme. Povinnost dítě přijmout má pouze spádová mateřská škola. Více ke spádovosti pod roletkou „Individuální vzdělávání na ZŠ“. A také je dobré vědět, jak probíhá ověřování.

 

Oznámení o individuálním vzdělávání musí obsahovat:

jméno, příjmení, rodné číslo a místo trvalého pobytu dítěte, období, ve kterém má být dítě individuálně vzděláváno a důvody pro individuální vzdělávání dítěte. Individuální vzdělávání může dítě plnit i v nespádové MŠ.

Pokud chce zákonný zástupce zvolit formu individuálního vzdělávání v průběhu roku, oznámí to řediteli MŠ.

 

„Ověřování“

Ředitel předškolního zařízení určí ve školním řádu způsob a termín “ověření úrovně osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech”, přezdívané jako tzv. „přezkoušení“. Zákonný zástupce je povinen zajistit na ověření účast dítěte. Pokud tak zákonný zástupce neučiní (ani v náhradním termínu), ředitel individuální vzdělávání ukončí. 

Dítě by mělo přijít k ověření jednou za školní rok k ověření. Doporučujeme zjistit si, jak předškolní zařízení k IV přístupuje. Zákon nepředepisuje způsob ověřování výstupů vzdělávání. Může se tedy jednat o návštěvu „školky“ a rozhovor dítěte (bez rodičů nebo s rodiči) s pedagogem. Můžete přinést vstupenky z navštívených akcí (muzea, divadla atp.), fotky ilustrující vaše aktivity a výtvory (výkresy, keramické výrobky) nebo předvést hru na hudební nástroj například.

Můžete se také sektat s „paní učitelkou“, která vaše dítě (bez vaší přítomnosti) bude chtít zkoušet ze znalostí a dovedností (barev, základní početní operace, hygienické návyky atp.) – testovat „školní zralost“ a kompetence. Odkaz na informace o předškolním vzdělávání na webu ministerstva.

Ministerstvo školství vydalo metodické doporučení k průběhu individuálního vzdělávání dětí v mateřských školách a ověření dosahování očekávaných výstupů. Předškolní zařízení se jím můžou inspirovat.

Nebojte, text zákona i seznam povinností vypadá děsivě, ale není třeba se obávat. Se vším si nakonec poradíte a získáte možnost vyšší míry sebeřízení pro sebe a své děti. Pod znění vybraných požadavků zákona jsme vepsali naše doporučení, jak se s nimi vypořádat. Kykoli budete mít dojem, že je to nad vaše síly, jsme tu pro vás, napište nebo zavolejte.

Každé dítě starší šesti let povinné školní docházkou, musí být zapsáno v tzv. kmenové škole. Buď do školy dochází nebo může být v režimu individuálního vzdělávání (IV – není totéž co individuální plán vzdělávání). Jedná se o školy akreditované a zapsané v rejstříku škol Ministerstva školství. 

Nemusí to být spádové zařízení, spádová škola. Můžete vybírat ze všech škol v rámci ČR. Nemusí vás však přijmout. Přijmout vás naopak musí spádová škola. Která škola je pro vás spádová? To stanoví obec nebo svazek obcí vyhláškou. Obraťte se na váš obecní úřad. Tam by vám měli informace poskytnout.

Současná legislativní úprava umožňuje IV na 1. i na 2. stupni ZŠ, a to podle § 41 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon), ve znění účinném od 1. 9. 2016. Info k IV na webu ministerstva.

¦→ IV je z pohledu zákona nenárokovou jinou formu plnění povinné školní docházky ze závažných důvodů (ty se uvádějí v žádosti o něj). Na individuální vzdělávání tedy nemají zákonní zástupci ani žák nárok. 

¦→ Zákonný zástupce o IV musí písemně požádat ředitele školy. O žádosti rozhoduje ředitel školy.

¦→ V režimu individuálního vzdělávání by mělo být dítě v souladu se zákonem dvakrát ročně přezkoušeno z povinného kurikula (obsah a kompetence), hodnoceno a mělo by mu být vystaveno vysvědčení.

 

Žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání musí obsahovat

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, a místo trvalého pobytu žáka nebo bydliště, pokud nemá na území České republiky místo trvalého pobytu,
b) uvedení období, ročníku, popřípadě pololetí, kdy má být žák individuálně vzděláván,
c) důvody pro individuální vzdělávání žáka,

V žádosti popište vaše potřeby. Například možnost cestovat, individuální přístup, vedení k rodinným hodnotám, čas na specifické zájmy – sport například atp.

d) popis prostorového a materiálně technického zabezpečení vzdělávání a podmínek ochrany zdraví individuálně vzdělávaného žáka,

Popište prostory, které máte k dispozici. Například: Dostatečně prostorná, světlá a vzdušná místnost, knihovna vybavená učebnicemi, knihami, PC stolem se stolním PC s přístupem k internetu, výtvarným náčiním a psacími potřebami, vybavená dílna atp.

e) doklady osvědčující splnění vzdělání osoby, která bude žáka individuálně vzdělávat,

osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou, a jedná-li se o žáka na druhém stupni základní školy, vysokoškolské vzdělání

Za vzdělávání žáka zodpovídá vždy zákonný zástupce žáka. Požadované vzdělání může zajistit tzv. garant. Nemusí to být rodič, resp. zákonný zástupce. Prostě člověk s požadovaným vysvědčením. Ten se zapíše do žádosti, přiloží se kopie vysvědčení a dál garant nijak nezodpovídá za cokoliv v souvislosti se vzděláváním žáka.

f) seznam učebnic a učebních textů, které budou ve výuce užívány, pokud nejde o učebnice uvedené v § 27 odst. 1,

Napište krátký seznam. Obecně uveďte: encyklopedie, učebnice, beletrii, pracovní sešity, písanky, aplikace na PC a v mobilu/tabletu atp.

g) další skutečnosti, které mají vliv na průběh vzdělávání žáka,
h) vyjádření školského poradenského zařízení.

Vyjádření pedagogicko psychologické poradny (PPP) může být pouze vyjádřením. K rozhodnutí o povolení IV ředitel školy nepotřebuje výslovný souhlas či doporučení PPP. Ačkoli může být pro ředitele školy výhodnější pozice, kdy rozhodnutí o povolení IV odůvodní doporučením PPP, ve skutečnosti může o povolení rozhodnout i v případě výslovně nedoporučující zprávy PPP.

Doporučujeme se do PPP objednat s předstihem. Mají velmi dlouhé čekací lhůty. I mnoho měsíců. Doporučujeme také spíše soukromé pracoviště. Chtějte vyjádření nikoliv doporučení k IV. Očekávat můžete testy školní zralosti, ale také můžete avizovat, že k povolení IV nejsou třeba a odkázat pracovníky PPP na příslušné znění Školského zákona.

 

Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud

a) jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání,
b) jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka,
d) jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat.
e) osoba odpovědná za vzdělávání žáka má potřebné dosažené vzdělání.

 

Jak vybrat kmenovou školu pro individuální vzdělávání?

Výběr kmenové školy k individuálnímu vzdělávání je pro možnost sebeřízeného vzdělávání klíčový.

Pokud nemáte zájem „vzít si školu domů“, netoužíte po sadě daných učebnic, pracovních sešitů, po zadaných úkolech z povinného jednotného učiva, ale také po testech, zkoušení a písemných pracích, po známkách nebo jiném nevyžádaném hodnocení, VYBERETE SI KMENOVOU ŠKOLU, KTERÁ BUDE NEJLÉPE ODPOVÍDAT VAŠIM POTŘEBÁM.

Doporučujeme zvolit takovou, která podporuje sebeřízení a zná principy sebeřízeného vzdělávání. Současně také takovou, která umí sebeřízení podpořit v co nejvyšší možné míře a pracovat v tom smyslu s legislativou.

Ptejte se! Emailem, telefonicky, jeďte se do školy podívat. Nasajete atmosféru a poznáte personál osobně. Vytvoříte si tak příležitost pro sdílení toho, co nelze sdělit jinak než mezi čtyřma očima.

 

Co se potřebuji o škole dozvědět? Na co se ptát?

¦→ Podporujete sebeřízené vzdělávání? Jak?

¦→ Jakou míru sebeřízení umožňujete?

¦→ Jak pracujete s povinným kurikulem? Jaké očekáváte výstupy vzdělávání žáků?

¦→ Jak ověřujete a hodnotíte kompetence a výstupy?

¦→ Jak probíhá přezkoušení?

¦→ Motivujete žáky? Jak? Rozlišujete mezi vnější a vnitřní motivací?

¦→ Co pro vás znamená vnitřní motivace?

¦→ Jak tvoříte, co obsahuje vysvědčení? Jak s vysvědčením pracujete?

 

Znaky škol podporujících sebeřízené vzdělávání

¦→ Školy podporující sebeřízené vzdělávání se většinou zajímají o důvody rodin k zápisu. Chtějí se osobně s rodinami setkat. Poznat oba rodiče a žádají souhlas obou rodičů se zápisem.

¦→ Nebývá pro ně problém umožnit budoucím studentům zkušební období před zápisem. Většinou to bývá dokonce podmínkou k přijetí.

¦→ Organizují pro studenty nepovinnou nabídku vzdělávacích příležitostí nebo záměrně nevytváří nabídku vzdělávání.

¦→ Rozlišují mezi vnější a vnitřní motivací. Staví na vnitřní motivaci a proto cíleně nemotivují k účasti na vzdělávacích aktivitách. 

¦→ Odmítají pochvaly, tresty, nevyžádané hodnocení – jako vnější motivaci.

¦→ Nerozlišují mezi aktivitami do výuky hodícími se a těmi, které považují za vzdělávání.

¦→ Volná hra je pro ně účelným způsobem učení.

¦→ Učení je pro ně synonymem k významu pojmu „život“.

¦→ Umožňují studentům volný přístup ke všem nástrojům soudobé kultury.

¦→ Dospělí ve škole jsou k dispozici jako inspirace k nápodobě svým osobnostním rozvojem a způsobem komunikace. Nejsou v mocenské pozici vůči žákům. Nenutí, neovládají, nekontrolují, nevyžádaně nehodnotí.

¦→ Staví na vzájemném respektu k důstojnosti nejen tzv. „na papíře“, ale především prostřednictvím konsensuálního rozhodování, kdy každý člen (dospělý i student) má při rozhodování a tvorbě i vymáhání pravidel jeden hlas.

¦→ Ve škole panuje převážně uvolněná přátelská atmosféra.

Ačkoli mohou jejich názvy obsahovat slovo „škola“, nejedná se o školská zařízení akreditovaná ministerstvem a nejsou tudíž zapsaná v rejstříku škol a školských zařízení.

Znamená to, že v nich není možné plnit povinnou školní docházku, nemohou ověřovat výstupy vzdělávání, vydávat doklady o absolvování základního vzdělání ani vysvědčení.

Komunitní školy, rozmanitě nazývaná vzdělávací centra a skupiny bývají nejčastěji organizovány a vedeny jednotlivci nebo skupinami. Obvykle rodiči dětí. Jedná se nejčastěji formálně o spolky nebo neformální uskupení dospělých pečujících o děti. Mohou mít v pronájmu prostory, kde se setkávají nebo místo k setkávání poskytuje některá ze zapojených rodin například.

Děti jsou zapsány v kmenové škole, kde plní povinnou školní docházku formou individuálního vzdělávání. V kmenové škole mají být dvakrát za školní rok přezkoušeny z dosažených kompetencí a dostávají zde vysvědčení.

V komunitní škole, centru, skupině se děti bez rodičů nebo s rodiči a případně také s průvodci setkávají podle potřeb a společně organizují dění. V případě nabízených služeb, spolky například, může být klientům takových center předkládána nabídka vzdělávacích příležitostí (kroužky, lekce, workshopy atp.).

 

 

Co se potřebuji dozvědět, pokud zvažujeme zapojení? Na co se ptát?

¦→ Podporujete sebeřízené vzdělávání? Jak?

¦→ Jakou míru sebeřízení umožňujete? 

¦→ Mohou děti volně využívat nástroje soudobé kultury? Třeba IT technologie?

¦→ Jak s dětmi komunikujete o tématech jako technologie, drogy, sex, o smrt?

¦→ Jak pracujete s povinným kurikulem? Jaké očekáváte výstupy vzdělávání dětí?

¦→ Jak ověřujete a hodnotíte kompetence a výstupy?

¦→ Jak spolupracujete s kmenovou školou, kde je dítě zapsáno k plnění PŠD? Je možné přezkoušení přímo u vás ve škole/v centru/ve skupině?

¦→ Nabízíte nějaké příležitosti ke vzdělávání? Kurzy, lekce, kroužky, workshopy. Jaké?

¦→ Motivujete děti k účasti na aktivitách? Jak? 

¦→ Rozlišujete mezi vnější a vnitřní motivací? Co pro vás znamená vnitřní motivace?

¦→ Kdo tvoří v každodennosti vaši skupinu? Rodiče a děti? Děti bez rodičů? Průvodci?

¦→ Kdo jsou vaši průvodci? Jak se pozná ve vaší komunitě rozdíl mezi dospělým a dítětem?

¦→ Jak probíhá běžný den u vás? Je možné zkušební období?

 

 

Znaky komunitních škol, center a skupiny podporujících sebeřízené vzdělávání

¦→ Většinou se detailně zajímají o důvody rodin k zápisu. Chtějí se osobně s rodinami setkat. Poznat oba rodiče a žádají souhlas obou rodičů s docházkou.

¦→ Nebývá pro ně problém umožnit zkušební období před „zápisem“. Většinou to bývá dokonce podmínkou k přijetí.

¦→ Organizují nepovinnou nabídku vzdělávacích příležitostí nebo záměrně nevytváří nabídku vzdělávání.

¦→ Rozlišují mezi vnější a vnitřní motivací. Staví na vnitřní motivaci a proto cíleně nemotivují k účasti na vzdělávacích aktivitách. 

¦→ Odmítají pochvaly, tresty, nevyžádané hodnocení – jako vnější motivaci.

¦→ Nerozlišují mezi aktivitami hodícími se k učení a těmi, které nepovažují za vzdělávání.

¦→ Volná hra je pro ně účelným způsobem učení.

¦→ Učení je pro ně synonymem k významu pojmu „život“.

¦→ Umožňují studentům volný přístup ke všem nástrojům soudobé kultury.

¦→ Dospělí jsou k dispozici jako inspirace k nápodobě svým osobnostním rozvojem, způsobem komunikace. Nejsou v mocenské pozici vůči dětem. Nenutí, neovládají, nekontrolují, nevyžádaně nehodnotí.

¦→ Staví na vzájemném respektu k důstojnosti nejen tzv. „na papíře“, ale především prostřednictvím konsensuálního rozhodování, kdy každý člen (dospělý i dítě) má při rozhodování a tvorbě i vymáhání pravidel jeden hlas.

¦→ Panuje tu uvolněná přátelská atmosféra.

Jednou z možností, jak skloubit práci a socializaci dětí, je tzv. „střídavka“. Znamená to, že několik rodin sdílí péči o děti. Může to vypadat třeba tak, že se tři rodiny střídají v péči o děti po několika dnech v průběhu pracovního týdne. Rodiče si tak vytvoří prostor pro vlastní zájmy a práci v čase, kdy jsou děti v péči jedné z rodin. Jindy zase tito todiče pečují o děti ostatních rodin.

¦→ Děti získávají možnost učit se z rozmanitých prostředí, dovednostem a schopnostem od dalších lidí. Rozšíří se jejich sociální síť a rodičům se „uvolní ruce“. 

¦→ Výhodou „střídavek“ je, že umožňují rodinám organizovat si čas podle potřeb i věku dětí.

¦→ Na druhou stranu vyzývá k mobilizaci schopností dospělých. Je potřeba plánovat, komunikovat, vycházet si vstříc, řešit konflikty.

Tip: Z našich zkušeností vyplývá, že „střídavka“ funguje tehdy, když si všichni zúčastnění dospělí uvědomují, že se skutečně potřebují a jsou ochotni a schopni vytvářet dohody s ohledem na své potřeby i potřeby ostatních.

Za zmínku nám stojí také fakt, že vztahy, iniciativy mají své fáze a životnost. Mění se s potřebami lidí. Někdy velmi rychle a náhle. Očekávání, že dohoda o „střídavce“ bude trvat a jednou provždy máme vystaráno, mohou zůstat nenaplněna.

 

Státy mívají různé nároky na překlady, úřední ověření dokladů a tzv. nostrifikaci, tj. uznání zahraničního vzdělání, kvalifikace a plnění povinné školní docházky.

Také ČR za určitých podmínek uzná, že plníte PŠD v zahraničí. Infografika „Možnosti plnění povinné školní docházky v zahraničí podle §38“ ke stažení v pdf.

Pokud pro vás a vaše dítě není důležitý doklad o absolvování základního (středního) vzdělání a stát, kde jste občany, nepotřebuje doložit účast na povinné školní docházce, nemusíte se touto otázkou zabývat.

Ve světě existují tzv. „umbrella schools“ (googlete „umbrella schools for unschoolers, worldschoolers“). Umožňují zápis studentům z celého světa. Je ale potřeba zvážit a zjistit si, jestli vzdělávací program školy a výstupy uznají například základní školy, střední školy nebo k výkonu zaměstnání na území státu, kam by chtěl mladý člověk pokračovat a také, zda vám stát, kde jste občany, uzná takové plnění povinné školní docházky.

HSLDA je organizace obhajující téma homeschoolingu. Když vyhledáte na jejich webu konkrétní stát, dozvíte se, jaké má zákony o povinné školní docházce.

Weby o worldschoolingu v Aj: 

https://worldtravelfamily.com/worldschooling/, https://www.worldschoolingcentral.com/

Legislativu ČR k této problematice najdete na stránkách ministerstva.

Povinná školní docházka se vztahuje na státní občany České republiky a na občany jiného členského státu Evropské unie, kteří na území České republiky pobývají déle než 90 dnů. Dále se povinná školní docházka vztahuje na jiné cizince, kteří jsou oprávněni pobývat na území České republiky trvale nebo přechodně po dobu delší než 90 dnů, a na účastníky řízení o udělení mezinárodní ochrany (viz § 36 odst. 2 školského zákona).

Je povinností zákonných zástupců dítěte dokládat plnění povinné školní docházky v případě, že rodina pobývá dlouhodobě v zahraničí a dítě neplní povinnou školní docházku na území ČR (jak plyne z § 38 odst. 5 školského zákona). Zanedbání této oznamovací povinnosti může vést k podezření na zanedbání péče o povinnou školní docházku žáka, což je považováno za přestupek (viz § 182a školského zákona).

Z webu ministerstva:

Doložit plnění povinné školní docházky žáka v zahraničí je od 1. 9. 2017 možné dvěma způsoby, a sice doložením vzdělávání žáka kmenové škole, nebo ministerstvu.

novelizovaném ustanovení § 38 odst. 3 školského zákona se tedy původní povinnost být zároveň žákem školy v ČR mění na možnost. Nově tedy žák, který plní povinnou školní docházku ve škole mimo území České republiky (§ 38 odst. 1 písm. a) školského zákona), ve škole zřízené při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu České republiky (§ 38 odst. 1 písm. b) školského zákona), v evropské škole působící na základě Úmluvy o statutu Evropských škol (§ 38 odst. 1 písm. d) školského zákona) nebo formou individuální výuky v zahraničí (§ 38 odst. 2 školského zákona) může být od 1. září 2017 na základě rozhodnutí zákonného zástupce zároveň žákem spádové školy nebo jiné školy zapsané v České republice do rejstříku škol a školských zařízení, kterou zvolil zákonný zástupce žáka (dále jen „kmenová škola“).

Pokud zákonný zástupce žáka, který plní povinnou školní docházku v zahraničí, nezvolí pro své dítě kmenovou školu, dokládá plnění povinné školní docházky přímo ministerstvu, a to způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu (novelizovaná vyhláška č. 48/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 243/2017 Sb.). Konkrétní způsob a doporučený formulář je zveřejněn na stránkách ministerstva, odkaz na konci textu.

Z nové formulace ustanovení školského zákona vyplývá následující:

Od školního roku 2017/18 nebude povinností, aby dítě bylo v evidenci kmenové školy v ČR. Vznikla alternativa k zápisu do kmenové školy v ČR a nově bude možné dokládat plnění povinné školní docházky ministerstvu. Tato změna neznamená zrušení povinnosti dokládat plnění povinné školní docházky v zahraničí a neznamená, že se žáci vzdělávaní v zahraničí nadále nebudou moci zapisovat do kmenových škol v ČR. Tuto možnost samozřejmě nadále mají.

Od 1. září 2017 tedy záleží na rozhodnutí zákonných zástupců žáka, zda budou nebo nebudou přihlašovat své dítě v době plnění povinné školní docházky do kmenové školy v ČR.

Ředitel základní školy v ČR nemůže na základě vlastního rozhodnutí a bez (písemné) žádosti zákonného zástupce vyřadit žáky v zahraničí z evidence školy (ukončit jim docházku do školy) nebo je pouze z důvodu plnění povinné školní docházky v zahraničí nepřijmout ke vzdělávání.

Ministerstvo doporučuje rodičům vycházet při rozhodování, zda pro dítě zvolit kmenovou školu či ho jen „registrovat“ na ministerstvu, z úvahy o tom, zda v budoucnu plánují návrat do ČR. Pokud bude jejich dítě žákem kmenové školy v ČR, bude v okamžiku návratu do ČR pokračovat ve vzdělávání v této škole. Pokud kmenovou školu mít nebude (tedy plnění povinné školní docházky bude dokládáno ministerstvu), prvním krokem bude najít školu, která dítě přijme ke vzdělávání.

S rozhodnutím, zda žák bude nebo nebude zapsán v kmenové škole v ČR, souvisí i možnost konání zkoušek a postupného získávání základního vzdělání dle školského zákona. Pokud žák nebude mít kmenovou školu v ČR, nebude moci konat zkoušky a tedy získávat základní vzdělání v ČR. Žák pak nezíská v ČR stupeň základního vzdělání a bude-li třeba vzdělání žáka prokázat, bude nutné žádat o uznání dokladů o vzdělání, které žák získal v zahraničí (o možnostech uznávání zahraničního vzdělání viz odkaz na konci textu).

Současně platí, že pokud je žák vzděláván v zahraničí kromě místní školy ještě v českém jazyce u poskytovatele vzdělávání, který má podepsanou smlouvu s ministerstvem, musí žák mít kmenovou školu, pokud chce využít možnosti nekonat zkoušky a přesto obdržet vysvědčení (viz § 18c vyhlášky č. 48/2005 Sb.).

Doplňující informace k povinné školní docházce a možnosti získat stupeň základního vzdělání

Školní docházka je povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku.

Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad. Také dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce, jedná se pak o tzv. předčasný zápis. Postupuje se v obou případech podle ustanovení § 36 a § 37 školského zákona.

Zákonný zástupce dítěte v zahraničí, který se rozhodne zvolit variantu dokládání plnění povinné školní docházky kmenové škole, přihlašuje dítě k povinné školní docházce v době od 1. dubna do 30. dubna kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku. Lze vybrat základní školu zřízenou obcí nebo svazkem obcí se sídlem ve školském obvodu, v němž má žák místo trvalého pobytu (dále jen „spádová škola“), nebo kteroukoliv jinou školu. Pro školu, která zapíše žáka k plnění povinné školní docházky, používáme termín „kmenová škola“. (Pozn.: také v případě, že žák – občan ČR nemá na území ČR evidované trvalé bydliště, existuje pro něj spádová škola podle místa adresy ohlašovny, která zrušení trvalého pobytu provedla.)

V případě, že žák již povinnou školní docházku v ČR započal, před odjezdem do zahraničí je zákonný zástupce žáka povinen oznámit řediteli kmenové školy předpokládanou dobu plnění povinné školní docházky v zahraničí, způsob plnění povinné školní docházky, adresu místa pobytu žáka a popřípadě i adresu příslušné školy v zahraničí. Zákonný zástupce žáka je povinen přihlásit žáka do zahraniční školy nejpozději do dvou týdnů po příjezdu žáka do země pobytu.

Zákonný zástupce pak nadále dokládá plnění povinné školní docházky kmenové škole.

V případě, že se rodič rozhodne dítě ze školy odhlásit, je povinen oznamovat další plnění povinné školní docházky ministerstvu.

Žák, který plní povinnou školní docházku v zahraničí a je žákem kmenové školy v ČR, může na žádost zákonného zástupce konat zkoušky z vybraných předmětů, a tím způsobem průběžně získávat základní vzdělání i v ČR.

Výjimku tvoří žáci, kteří se vzdělávají v Evropských školách nebo žáci, kteří se vzdělávají na Gymnáziu Friedricha Schillera v Pirně. Tito žáci zkoušky nekonají, vzdělání je jim uznáváno. Podobně žáci, kteří se vzdělávají kromě školy v zahraničí ještě u tzv. poskytovatele vzdělávání v zahraničí, který má s ministerstvem uzavřenou smlouvu o poskytování vzdělávání v době plnění povinné školní docházky, nekonají zkoušky v kmenových školách (viz také dále).

Pokud žák zkoušky koná, pak se konají z těchto předmětů:

a) ve všech ročnících ze vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura, stanoveného Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání (dále jen „RVP ZV“),

b) ve 4. a 5. ročníku ze vzdělávacího obsahu vlastivědné povahy vztahujícího se k České republice vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět, stanoveného RVP ZV,

c) v 6. – 9. ročníku ze vzdělávacího obsahu vztahujícího se k České republice vzdělávacího oboru Dějepis a Zeměpis, stanovených RVP ZV.

Žák, který plní povinnou školní docházku formou individuální výuky v zahraničí a koná zkoušky, pak je koná z každého předmětu uvedeného v příslušných ročnících školního vzdělávacího programu zkoušející školy s výjimkou předmětů volitelných.

Zkoušku lze konat za období nejméně jednoho pololetí školního roku, nejdéle však za období dvou školních roků. Konkrétní obsah a rozsah zkoušky stanoví ředitel zkoušející školy v souladu se školním vzdělávacím programem zkoušející školy. Se stanoveným obsahem a rozsahem zkoušky seznámí ředitel zkoušející školy s dostatečným časovým předstihem zákonného zástupce žáka, nejpozději však při stanovení termínu zkoušky.

Zkouška je komisionální. Komisi jmenuje ředitel zkoušející školy. Termín konání zkoušky dohodne ředitel zkoušející školy se zákonným zástupcem žáka tak, aby se zkouška uskutečnila nejpozději do dvou měsíců po skončení období, za které se zkouška koná. Nedojde-li k dohodě mezi zákonným zástupcem žáka a ředitelem zkoušející školy, stanoví termín zkoušky ředitel zkoušející školy. Není-li možné žáka ze závažných důvodů v dohodnutém termínu přezkoušet, stanoví ředitel zkoušející školy náhradní termín zkoušky tak, aby se zkouška uskutečnila nejpozději do čtyř měsíců po skončení období, za které se zkouška koná.

Před konáním zkoušky předloží zákonný zástupce žáka řediteli zkoušející školy hodnocení žáka za příslušný ročník zahraniční školy a jeho překlad do českého jazyka. V případě pochybností o správnosti překladu je ředitel zkoušející školy oprávněn požadovat předložení úředně ověřeného překladu.

V případě, že zákonný zástupce žáka má pochybnosti o správnosti výsledku zkoušky, může požádat o komisionální přezkoušení.

Pokračuje-li žák, který konal zkoušky, v plnění povinné školní docházky v kmenové škole, zařadí ho ředitel kmenové školy do příslušného ročníku podle výsledků zkoušek.

Plnění povinné školní docházky žákem doloží zákonný zástupce žáka řediteli kmenové školy předložením hodnocení žáka ze školy mimo území České republiky, nebo dokladu, který prokazuje školní docházku, a to za období nejvýše dvou školních roků, včetně překladu do českého jazyka, v termínech stanovených ředitelem kmenové školy. V případě pochybností o správnosti překladu je ředitel kmenové školy oprávněn požadovat předložení úředně ověřeného překladu.

Nekoná-li žák zkoušky, a tedy nezíská vysvědčení o úspěšném ukončení 9. ročníku základního vzdělávání, které je opatřeno doložkou o získání stupně základního vzdělání, je tento žák považován za žáka, který nezískal základní vzdělání v ČR, konkrétní formulace viz § 54 školského zákona (o možnostech uznávání zahraničního vzdělání viz odkaz na konci textu).

Výše uvedené platí i v případě, že žák má kromě občanství ČR i občanství jiného státu (dvojí občanství).

Ze zkušenosti plyne, že občané ČR většinou plní povinnou školní docházku denním prezenčním vzděláváním v zahraniční škole zřízené podle práva státu žákova pobytu a řídí se legislativou dané země. Řada z nich se také vzdělává v českém jazyce formou odpolední nebo sobotní výuky v českých školách, které zakládají zejména krajané, kteří v dané oblasti žijí. Některé z těchto škol mají s ministerstvem podepsanou smlouvu (dříve ujednání) o poskytování vzdělávání občanům České republiky v období plnění povinné školní docházky – tzv. poskytovatelé vzdělávání v zahraničí. Umožňují svým žákům absolvovat vzdělávání, na jehož základě obdrží za každé období školního roku osvědčení. Po předložení osvědčení společně s hodnocením ze školy v zahraničí, kde žák plní povinnou školní docházku, obdrží žák v kmenové škole v ČR české vysvědčení, aniž by musel konat zkoušky. Získání osvědčení mu také umožní zařazení do odpovídajícího ročníku při případném návratu zpět do ČR podobně, jako kdyby konal zkoušky. Ministerstvo informuje o poskytovatelích vzdělávání v zahraničí, s nimiž je uzavřena smlouva, na svých webových stránkách zde http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/seznam-poskytovatelu-vzdelavani-v-zahranici-s-nimiz-je .

Od 1. 9. 2017 je v ČR stanoven také povinný poslední rok předškolního vzdělávání. Tato povinnost (případně povinnost vzdělávání prokazovat) se nevztahuje na osoby, které nepobývají na území České republiky déle než 90 dnů, včetně občanů ČR v zahraničí. Doporučujeme však i v těchto případech kontaktovat spádovou mateřskou školu a oznámit dlouhodobý pobyt dítěte v zahraničí.

Odkazy z textu:

Školský zákon:

http://www.msmt.cz/dokumenty-3/skolsky-zakon

Vyhláška č. 48/2005 Sb.:

http://www.msmt.cz/dokumenty-3/vyhlasky-ke-skolskemu-zakonu

Doporučený formulář (žák bez kmenové školy)

http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/dokladani-plneni-povinne-skolni-dochazky-zakem-bez-kmenove

Další:

http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/vzdelavani-zaku-v-zahranici

http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/brozura-uznavani-zahranicniho-vzdelani-a-kvalifikace-v-ceske

Socializace

O žádném z témat v oblasti sebeřízeného vzdělávání snad nepanuje tolik mýtů a předsudků, kromě tématu „děti technologie“. Každý člověk je jedinečný. Lidé se různí v míře potřeby po komunikaci, vztazích. Někdo dává přednost samotě, jiný komorním skupinám a další je „superkomunikátorem“ vyhledávajícím jednu společenskou událost za druhou. Někteří lidé mají proměnlivou potřebu socializovat se. Nadto se potřeba komunikovat, spolupracovat a vztahovat se mění v čase splolu s životními fázemi.

 

Příležitosti 

Můžete hledat a nalézat na internetu, sociálních sítích. Na Facebooku například. Najdete tu skupiny jako; Domácí a komunitní vzdělávání a mnoho dlaších regionálních skupin, kam je možné vkládat příspěvky s poptávkou a nabídkou. Vyhledávat můžete hesla jako; „domškoláci Praha“, „sebeřízenci“, „domškolka Brno“, „domácí vzdělávání na Plzeňsku“. Můžete také sami založit lokální skupinu nebo iniciovat vznik komunity

Příležitosti k seznámení s podobně smýšlejícími lidmi jsme na počátku naší cesty k sebeřízenému vzdělávání nalézali na pobytech pro příznivce sebeřízeného vzdělávání. Podporu a informace nabízíme také v online podpůrných skupinách a na setkáních příznivců sebeřízeného vzdělávání. Zveme vás k zapojení.

Naši členové inspirovali k pořádání pobytových akcí pro příznivce sebeřízeného vzdělávání další iniciativy a jednotlivce. Stačí se ponořit do hledání na internetu. Jistě pro sebe najdete odpovídající možnosti.

Děti i dospívající vyhledávají příležitosti k setkávání s lidmi, když mají potřebu. Nejčastěji se tak děje prostřednictvím sdílených zájmů. Hrají-li online PC hry s dalšími spoluhráči nebo se zapojí do místního sportovního klubu, účastní se kroužků, lokálního aktivismu, jezdí na kole, skateboardu, prostě vyráží ven. Příležitostí k seznámení i setkávání je nespočet. Každý má možnost zvolit si způsob a míru podle vlastních potřeb. 

Dospívajícím je určeno online setkávání ve skupině, které organizujeme. Znáte-li někoho, kdo by mohl mít zájem o zapojení, neváhejte mu sdílet informace o existenci skupiny.

 

Podpora

Shodli jsme se, že kdyby nám někdo na počátku cesty k sebeřízení dětí ve vzdělávání a respektujícímu přístupu vůči dětem sdělil, že to bude naplňující, ale z podstaty… jako sám život… nejistá a v mnoha ohledech náročná cesta, uvítali bychom to. Nadto a právě proto bychom byli bývali rádi za sdílení informací, podporu a péči.

Málokdo se chce vydat na cestu vlakem, který sám musí sestavit. Po kolejích, které je teprve třeba položit. Nastoupit do rozjetého vlaku plného přívětivých zkušených lidí je prostě úlevné a zdá se to být pro začátek jistějším podnikem.

Proto nabízíme informace, podporu a péči v podpůrných skupinách. Zveme vás k zapojení.

Organizujeme také setkání příznivců sebeřízeného vzdělávání a pobytové akce.

 

(Self-Directed Education)

Vzdělávání, odvíjející se od samostatně vybraných činností a životních zkušeností vzdělávající se osoby.

Začněme termínem učení. Učení je nevědomý proces probíhající nepřetržitě od početí člověka po jeho smrt.

V běžném jazyce mají lidé tendenci přirovnávat vzdělávání ke školní výuce, což může vést k přemýšlení o vzdělání jako o něčem, co učitelé způsobují studentům. Učitelé vzdělávají a studenti jsou vzděláváni.

Jakákoli seriózní diskuse o vzdělávání však vyžaduje, abychom o vzdělávání uvažovali jako o něčem mnohem širším, než je školní docházka a vyučování.

Vzdělání je souhrn všeho, čemu se člověk učí, co mu umožňuje žít uspokojivý a smysluplný život.

Život ve světě poskytuje široké spektrum vzdělávacích příležitostí. Vzdělávání je vše, co člověk potřebuje k tomu, aby se naučil naplňovat své potřeby.

Vzdělání zahrnuje učení se řeči, efektivní komunikaci, porozumění a práci s emocemi, schopnosti plánovat, dosahovat cílů a činit dobrá rozhodnutí.

Zahrnuje také některé dovednosti specifické pro určitou kulturu. V naší kultuře je to například; čtení, počítání s čísly, zacházení s počítači, řízení auta – věci, které většina lidí cítí, že potřebují pro takový způsob života, jaký chtějí žít v kultuře, ve které vyrůstají.

Vzdělání rovněž zahrnuje jedinečný soubor dovedností a znalostí, které se od člověka k člověku zásadně liší, dokonce v rámci jedné kultury. Protože koncept „uspokojivý život“ je pro každého člověka v mnoha ohledech různý. Rozmanitost lidského vzdělání přináší lidstvu výhody, z nichž čerpá.

Z výše rozvedené definice vyplývá, že sebeřízené vzdělávání nerozlišuje mezi obsahem a metodami do výuky hodícími se a těmi, které se za vzdělávání nepovažují.

Pokud by častým výkladem pojmu „vzdělávání“ nebyla výuka ve školách, byl by přívlastek „sebeřízené“ pro dokreslení významu zbytným. Sebeřízené vzdělávání považujeme za vzdělávání jako takové.

Sebeřízené vzdělávání může zahrnovat organizované hodiny ve třídách/lekce, pokud si je student volně vybírá; většina forem sebeřízeného vzdělávání pochází z každodennosti života, kdy lidé následují své vlastní zájmy.

Vnitřní motivace vyvěrá ve zvědavost, hravost a společenskost – ty podněcují všemožné snahy, z nichž se lidé spontánně učí. Sebeřízené vzdělávání neznamená vzdělávání bez přítomnosti dalších lidí, znamená vzdělávání bez donucení a kontroly druhými lidmi.

Sebeřízené vzdělávání je pro každého člověka unikátní stezkou, protože zájmy a cíle lidí se různí, a také se mění v průběhu života. Někdy se lidé v zájmech i cílech setkávají a jsou sdíleny s ostatními.

Sebeřízené vzdělávání můžeme dát do kontrastu se vzděláváním bez souhlasu ve školách, které je jednotlivcům poskytováno bez ohledu na jejich zájem o něj. Takové vzdělávání je vnějšně motivováno systémem odměn a trestů (nevyžádané hodnocení – známky, formativní hodnocení atp.).

Vzdělávání poskytované bez souhlasu je obecně zaměřeno spíše na posilování jednotnosti, uniformity, než na jedinečnosti. Funguje tak, že spíše neumožňuje přirozenou zvídavost, hravost a touhu dozvídat se, než že by vytvářelo podmínky pro motivaci k učení.

Sebeřízené vzdělávání dětí (v zemích, kde je dostupnou vzdělávací cestou) je možné, když jim jejich rodiny zajistí převzetí veškeré péče o své vzdělání.

Konkrétně se jedná o rodiny, které zapsaly své děti do škol či vzdělávacích center podporujících mladé lidi v následování vlastních zájmů, aniž by jim ukládali povinné osnovy/kurikulum a docházku. Dále rodiny podporující vzdělávání dětí formou tzv. unschoolingu, kdy děti rovněž následují své vlastní zájmy spíše než povinné učební osnovy. Tyto děti využívají rozmanitých vzdělávacích příležitostí existujích ve světě – včetně škol, pokud se tak rozhodnou.

Z tohoto popisu jsou zřejmé rozdíly jak ve formách sebeřízeného vzdělávání, tak mezi sebeřízeným vzděláváním a konvenčním vzděláváním v rámci povinné školní docházky.

Vzdělávání, resp. sebeřízené vzdělávání funguje nejlépe, jsou-li splněny následující podmínky …

Nenavigují-li dospělí vzdělávání dětí, jakou tedy hrají roli ve vzdělávání dětí? Hlavní úlohou dospělých je zajistit dětem podmínky.

Role dospělých ve vzdělávání dětí je především v inspiraci k nápodobě vlastním příkladem osobního rozvoje, celoživotního vzdělávání, komunikačních dovedností.  

Dospívající u dospělých mají možnost pozorovat komunikační styly, práci s emocemi, sebeřízení, péči o vztahy a komunitu i životní prostředí. Tedy efektivní strategie vedoucí k naplňování potřeb.

Rolí dospělých je poskytovat prostředí, kde děti maximalizují schopnosti a učí se prostřednictvím přirozeného výběru aktivit, poháněné vlastním zápalem. Výzkum naznačuje, že následující podmínky jsou klíčové.

KULTURNÍ OČEKÁVÁNÍ (A SKUTEČNOST), ŽE VZDĚLÁVÁNÍ JE ODPOVĚDNOST DĚTÍ

Děti přicházejí na svět a jsou zodpovědné za své vlastní vzdělání. K označení toho, komu náleží odpovědnost za vzdělávání nám napomůže otázka, „Kdo bude řešit důsledky plynoucí ze vzdělávání?“. Bude to především každý jednotlivý člověk, kdo bude postaven před řešení důsledků své vzdělávací cesty.

Proto děti začnou zkoumat a učit se o světě, jakmile vidí, slyší a pohybují se; a proto začnou klást otázky, jakmile budou moci mluvit. 

Ale pokud my dospělí, jednáme, jako bychom děti vzdělávali, jak se děje v konvenčních školách, bereme tuto odpovědnost dětem. Přesvědčujeme je, že jejich vlastní zvědavost a otázky se nepočítají, že hra je triviální a že jejich vzdělání závisí spíše na tom, co se jim řekne, než na jejich vlastní iniciativě.

Zaměstnanci ve školách určených sebeřízenému vzdělávání a rodiče v úspěšném domácím vzdělávání zaměřeném na potřeby dětí, nijak nesnižují přirozený předpoklad dětí, že mají na starost vlastní vzdělávání.

NEOMEZENÝ ČAS NA HRU, OBJEVOVÁNÍ A NÁSLEDOVÁNÍ VLASTNÍCH ZÁJMŮ

Aby se děti dobře vzdělávaly, potřebují velké množství volného času na vzdělávání – navázat přátelství, zkoumat, hrát si, nudit se a překonávat nudu – svým vlastním způsobem. Potřebují čas na pomíjivé zájmy a na hluboké ponoření se (flow) do činností, které se stávají jejich vášní.

Potřebují také prostor – toulat se, objevovat, dostat se pryč a zažít pocit nezávislosti a síly, který se může dostavit pouze tehdy, když je žádný dospělý nesleduje.

Dospělí v naší kultuře často předpokládají, že jejich úkolem je udržovat děti víceméně neustále zaměstnané. Zásadní lekcí, kterou se děti musí naučit, je, jak převzít kontrolu nad svým vlastním životem, a aby k tomu došlo, musíme se upozadit. Naším největším darem dětem, pokud jde o jejich vzdělání, je volný čas objevovat a prosazovat své vlastní zájmy.

PŘÍLEŽITOST HRÁT SI S NÁSTROJI SOUDOBÉ KULTURY

Hodně vzdělání má co do činění s uměním používat nástroje soudobé kultury. Způsob, jak plně ovládnout jakýkoli nástroj, je hrát si s ním. 

To znamená zacházet s ním kreativně, vnutit mu vůli, aby dělal to, co chcete. Ve většině tradičních kultur to dospělí uznávají, a tak dospělí umožňují, aby si i malé děti hrály se skutečnými nástroji kultury, dokonce i s těmi, které mohou způsobit zranění, jako je oheň, nože, luky a šípy.

Školy a vzdělávací centra pro sebeřízené vzdělávání a rodiny dětí v domácím vzdělávání umožňují dětem hrát si s nástroji naší moderní kultury, jako jsou počítače, knihy, dřevoobráběcí zařízení, kuchyňské a laboratorní náčiní a sportovní vybavení, i když pro některé z nástrojů mohou mít počáteční požadavky na bezpečnostní instrukce.

PŘÍSTUP K MNOHA ROZMANITÝM OTEVŘENÝM DOSPĚLÝM, KTEŘÍ JSOU INSPIRACÍ K NÁPODOBĚ, ZDROJI ZNALOSTÍ, OCHOTNÍ ZAPOJIT SE A SDÍLET S DĚTMI SVĚT, NIKOLI SOUDCI

V tradičních předindustriálních společnostech nebyly děti odděleny od dospělých. Děti mohly vidět, co dospělí dělali, a začlenit to do své hry. Mohly také slyšet příběhy, diskuse a debaty dospělých a učit se z toho, co slyšely. Když potřebovaly pomoc dospělých, mohly jít za kterýmkoli z dospělých v jejich komunitě.

Ve školách a vzdělávacích centrech určených pro sebeřízené vzdělávání se dospělí a děti volně mísí. Nejsou zde místa, kam mají přístup zaměstnanci, ale studenti tam nemohou. Studenti mohou poslouchat jakékoli diskuze dospělých, sledovat, co dospělí dělají a připojit se, pokud si to přejí. Studenti, kteří chtějí pomoc od dospělého, mohou jít k tomu zaměstnanci, o kterém si myslí, že jim může nejlépe pomoci. Zdá se, že i sebeřízené vzdělávání odehrávající se mimo komunitní zařízení – centra, školy – funguje nejlépe, když mají děti pravidelný přístup k více dospělým, nejen k jejich vlastním rodičům.

Dospělí mohou nejlépe pomoci, když děti nesoudí, a rodiče a zaměstnanci zapojení do sebeřízeného vzdělávání se vyhýbají rolím soudců. Nikdo z nás, bez ohledu na věk, nemůže být úplně otevřený a autentický – plně ochoten projevit vlastní zranitelnost a požádat o pomoc lidi, jejichž jednání nás hodnotí. Pokud si myslíme, že jsme hodnoceni, přejdeme do režimu cenzury jednání, v nemž předvádíme to, co víme a dokážeme dobře a vyhýbáme se tomu, co nevíme nebo nemůžeme dělat dobře. Hodnocení také vyvolává úzkost, která vyvolává stres a tím narušuje učení. Cenzura chování z úzkosti a dlouhodobý stres jsou s učením v protikladu, přesto jsou to charakteristiky, které naše standardní školy velmi propagují.

VĚKOVÝ MIX ¦→ VOLNÉ MÍCHÁNÍ DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH V JAKÉMKOLI VĚKU

Před vznikem věkově odstupňovaných škol, resp. tříd nebyly děti segregovány podle věku do oddělených skupin. Děti, včetně teenagerů, si téměř vždy hrály a zkoumaly ve věkově smíšených skupinách. Výzkum ukazuje, že hra dětí v různém věku má mnoho výhod oproti hře mezi dětmi v podobném věku. Ve věkově smíšené hře se mladší děti neustále učí nové dovednosti a pokročilejší způsoby myšlení, a to prostřednictvím pozorování a interakce se staršími a schopnějšími.

Současně starší děti získávají vůdčí a pečovatelské dovednosti a pocit vlastní zralosti prostřednictvím interakce s mladšími. Daniel Greenberg, zakladatel jedné z nejslavnějších a dlouho existujících škol pro sebeřízené vzdělávání (Sudbury Valley School), již dávno tvrdil, že věkové míchání je klíčem k úspěchu školy ve vzdělávání. V průzkumu absolventů domácího vzdělávání zaměřeného na vlastní zájmy a uspokojování potřeb mnoho respondentů uvedlo, že většina z jejich učení pocházela z jejich schopnosti po celý den komunikovat s ostatními, kteří byli podstatně starší nebo mladší než oni sami.

STABILNÍ, PODPORUJÍCÍ, VHODNÉ ¦→ PROSTŘEDÍ

Děti, navštěvujcí školy nebo vzdělávací centra pro sebeřízené vzdělávání, jsou nedílnými, plnoprávnými členy komunity. Naučí se pečovat o sebe samotné v rámci komunity a o sebe navzájem. Podílejí se jedním svým hlasem na tvorbě a dodržování pravidel společenství, ať jsou právě v jakémkoliv věku (v Sudbury modelu škol je to 4 – 19 let). V tomto procesu rozhodování mohou být slyšeny všechny hlasy, morální a logické argumenty. Jejich vlastní názory berou ostatní vážně a každý svým hlasem ovlivňují rozhodnutí komunity, což je motivující k hlubšímu přemýšlení o názorech druhých.

Rodiny v domácím vzdělávání zaměřeném na vlastní potřeby dětí respektují a oceňují myšlenky i obavy svých dětí a umožňují jim mít vliv na rodinná rozhodnutí. Tyto rodiny jsou spolu se svými dětmi také běžně zapojeny do komunitních aktivit mimo domov. V takových prostředích se děti učí být zodpovědné nejen za sebe, ale také za ostatní, lekci, která jim může pomoci stát se zvláště cennými členy širší komunity, jak se stávají dospělými.

kurikulum – je vzdělávací program, obsahová náplň výuky

RVP – Rámcový vzdělávací program je státem vytvořený dokument předepisující povinný obsah, ale také výstupy a kompetence vzdělávání, kterých mají žáci v rámci vzdělávání dosáhnout.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on telegram