Výzkum

Pro ty, kdo chtějí vědět víc

Studujete, píšete, nebo potřebujete něco doložit? Tady najdete, co o sebeřízeném vzdělávání říká výzkum, co se zatím neví a kde hledat zdroje.

Co víme

Co říká výzkum o potřebách, motivaci a smyslu při učení.

Co nevíme

Otázky, na které zatím nemáme odpověď.

Zdroje a výzkum

Adresář studií, knih, časopisů a webů.

Jak tyhle stránky číst

Sebeřízené vzdělávání neposuzujeme podle výsledků ve čtení, psaní a počítání. Zajímá nás, jestli lidé při učení rozhodují o sobě, zažívají, že něco umějí, že někam patří a že to má smysl. Výzkum proto čteme hlavně s touhle otázkou.

Při čtení výzkumu hlídáme, aby se srovnávala skutečnost se skutečností. Častou chybou je porovnávat skutečné děti vzdělávané bez běžné školy s tím, jak by měla ideálně fungovat povinná školní docházka, nebo naopak. Když studie zjistí, že část dospělých, kteří se vzdělávali bez běžné školy, zažívala sociální izolaci, nestačí to porovnat s představou, že v běžné škole s povinnou docházkou a předepsaným obsahem má každé dítě kamarády. Potřebujeme vědět, jak často izolaci zažívají děti v takových školách. A musíme připustit, že samotné měření izolace dětí vzdělávaných bez běžné školy může být zavádějící. Většina jejich vrstevníků totiž kvůli povinné docházce tráví den ve škole a rodiny od jiných možností oddělují vysoké nebo nepřekonatelné překážky. Stejně je to se čtením, psaním a počítáním: slabší výsledky malé skupiny dětí vzdělávaných bez běžné školy nepoměřujeme tím, co povinná školní docházka s předepsaným obsahem slibuje jako ideál, ale tím, čeho skutečně dosahuje. Čtvrtina dospělých v Česku přitom zvládne nanejvýš porozumět krátkému textu a najít v něm zřetelně označenou informaci (NPI, 2024). Platí to i obráceně: povinnou školní docházku nepoměřujeme tím, jak by sebeřízené vzdělávání mohlo vypadat v nejlepším případě.

U každé studie se proto ptáme, jaké podmínky skutečně zkoumá. Rozlišujeme školu s povinnou docházkou a předepsaným obsahem a školu, která se hlásí k sebeřízenému vzdělávání. Ani název školy nebo vzdělávacího směru nám ale nestačí. Za vnucené považujeme vzdělávání, jehož rámec určili druzí a člověk ho nemůže odmítnout, ovlivňovat ani později opustit. U nás je to hlavně povinná školní docházka. I ve škole, která se hlásí k sebeřízenému vzdělávání, se podmínky mohou sebeřízení blížit víc či méně.

U každého tvrzení píšeme, o co se opírá a jak moc se na něj dá spolehnout. Co je náš názor, píšeme zvlášť v oddíle Na čem nám záleží.