Co víme
Tvrzení, která se dají ověřit
U každého tvrzení uvádíme zdroj, typ studie a sílu důkazu. Když zdroj říká méně, než bychom si přáli, píšeme to, co říká zdroj.
Jak sílu důkazu značíme
Silná. Systematické přehledy, metaanalýzy a nálezy opakované nezávislými týmy.
Střední. Jednotlivé kontrolované nebo dlouhodobé studie s dostatečným vzorkem.
Slabá. Průzkumy, do kterých se lidé hlásili sami, malé vzorky a případové studie.
Zatím jen teorie. Promyšlený výklad, který data ještě neprověřila.
Ukázka: tři tvrzení
Ukázka ukazuje podobu záznamu. Druhé a třetí tvrzení je před zveřejněním potřeba ověřit proti zdroji.
Děti ve strukturovaném domácím vzdělávání dosáhly v testech lepších výsledků než děti ve veřejné škole. Děti v nestrukturovaném domácím vzdělávání dosáhly horších.
Síla důkazu: slabá
O co se opírá: Martin-Chang, Gould a Meuse (2011), Canadian Journal of Behavioural Science. Srovnání 37 doma vzdělávaných a 37 školních dětí ve věku 5–10 let.
Meze: Nestrukturovanou skupinu tvořilo 12 dětí a její srovnání bylo jen průzkumné. Testy měřily školní dovednosti v raném věku. O pozdějším vývoji studie nic neříká. Patří i mezi otevřené otázky.
Dospělí, kteří vyrostli bez školy, hodnotí svou zkušenost většinou kladně.
Síla důkazu: slabá
O co se opírá: Gray a Riley (2015), Other Education. Dotazník mezi 75 dospělými, kteří se do průzkumu přihlásili sami.
Meze: Kdo má špatnou zkušenost, se do takového průzkumu hlásí méně často. Výsledek proto nejde zobecnit na všechny děti vzdělávané bez školy.
Lidé se učí ochotněji a cítí se lépe, když mají v učení autonomii, zažívají kompetenci a dobré vztahy.
Síla důkazu: silná
O co se opírá: Teorie sebeurčení (Ryan a Deci) a navazující metaanalýzy z různých věkových skupin a zemí.
Meze: Většina výzkumu proběhla ve školách a na pracovištích. Že z něj plyne právě sebeřízené vzdělávání, je náš výklad, ne nález těchto studií.
Rozbory důkazů
-
Všudypřítomná potřeba autonomie (PDA): Když se vzdělávací systém míjí s biologií dítěte
PDA není rozmar, manipulace ani výchovné selhání. Je to čistá neurobiologie odhalující evoluční nesoulad mezi vzdělávacím systémem a potřebami lidského těla. Jak institucionální tlak vytváří u dětí a jejich rodičů alostatickou zátěž, a proč je pro ně individuální vzdělávání nikoliv volbou alternativního životního stylu, ale naprostou biologickou nutností a záchranou před systémovým selháním.
-
Kurikulum pro svět, který končí: Proč nový RVP připravuje děti na minulost, nikoliv na budoucnost
Nový RVP je palubní lístek na Titanic. Ignoruje termodynamiku, AI i biologii mozku. Proč tím nechci ohrozit své děti a jak budovat záchranný člun?
-
Nabízejí vysoké školy studentům sebeřízené vzdělávání, nebo jen pedagogický mýtus autonomie?
Považujete studium na vysoké škole za kvalitní a skutečně svobodné? Jakou míru autonomie vysoké školy poskytují a jak to ovlivňuje studenty?
-
Etika povinného RVP: Co když stát neví, co je správné vzdělání?
Je pro vás v pořádku, aby vaše dítě neslo důsledky povinného RVP, které jste si nevybrali – a které nebylo vědecky ověřeno?
-
-
RVP pod drobnohledem: Má vědecký základ a etické opodstatnění?
Odhalte podstatu RVP, jeho (ne)vědecké základy a dopady, které mohou ovlivnit budoucnost vašeho dítěte, vaší rodiny i život na Zemi.
-
Proměny poznatků o vrstevnickém učení a jeho širší souvislosti
Efektivní učení nevzniká samozřejmě mezi vrstevníky, ale obecně v interakci s druhými, za přispění pozitivních emocí, důvěry, empatie a bezpečného sociálního prostoru, jak ukazují soudobé poznatky z neurověd, vývojové psychologie a výzkumů procesu učení.
-
Závislé digiděti: Technologie jako skutečný viník, nebo jen naše alibi?
Co když digitální svět umožňuje mladým lidem věnovat se svým zájmům, rozvíjet kreativitu a specifické dovednosti jejich vlastním způsobem a tempem? Nacházet mezilidské spojení, motivaci a zábavu tam, kde jim ji offline svět neposkytuje? Namísto „léčení“ dětí z jejich zájmů bychom mohli zkoumat, proč jim školský systém a offline svět nenabízí smysluplnou alternativu.
