Sebeřízení a svoboda možná skutečně nejsou pro vás, lidi

Věnovat čas a sílu vzdělávání, jak se mu dnes běžně rozumí, pro mě ztrácí smysl. Vzdělávání je totiž pevně srostlé se školským systémem a ten podporovat nechci.

Tohle je vysvětlení, proč. Nechci nikoho kritizovat za to, co dělá. Každý dělá, čeho je schopen a co mu dává smysl.

Havlův zelinář

Václav Havel v eseji Moc bezmocných z roku 1978 popsal zelináře, který si dá do výlohy heslo, jímuž nevěří. Dělá to, aby měl klid. Havel na něm ukazuje, že systém nedrží jen ti nahoře. Drží ho každý, kdo se účastní, i když s ním uvnitř nesouhlasí. Lhostejné je, čemu věří. Stačí, že hraje.

Havel tomu říkal samopohyb systému. Vzdělávání, jak ho dnes známe, je podle mě součástí téhož mechanismu. Školu považuju za totalitu svého druhu: nedá se z ní odejít, člověk v ní má omezený vliv na vlastní život a rozhoduje vládnoucí menšina.

Každý, kdo se školství účastní nebo ho podporuje, ho tím posiluje, ať o tom ví, nebo ne. Připadá mi to neudržitelné a neetické.

Co slyším od mladých lidí

Svěřují se mi lidé, kterým ještě nebylo osmnáct. Mluví o vyhoření, úzkostech a depresích. Jsou odkázaní na rozhodnutí dospělých, kteří o ně pečují, a ze školy nemohou odejít bez následků. Popisují bezmoc a beznaděj. Než aby si vzali život, berou psychofarmaka nebo utíkají k závislostem.

Sami jsou přesvědčení, že za jejich potížemi stojí tři věci: málo času, který neřídí nikdo jiný, nemožnost ovlivnit vlastní život a tlak na to, aby školou prošli. Často jim jako jediný únik zbývají sociální sítě a hry, protože tam zažívají hru, ve které je nikdo neovládá.

Rozumím jim. Byla jsem dítě v podobné situaci.

Pokud je vám zle a nevíte kudy dál: Linka bezpečí má číslo 116 111. Je zdarma, funguje nonstop a je pro děti a studenty do 26 let. Dá se jí i napsat na chatu nebo e-mailem.

Moje rozhovory nejsou výzkum. Čísla ale ukazují, že ti lidé nejsou výjimka. Národní ústav duševního zdraví v roce 2023 zjistil u čtyřiceti procent deváťáků známky středně těžké až těžké deprese a u třiceti procent známky úzkosti. Do školy se podle studie HBSC těší devět procent českých dětí. Příčiny žádná z těch studií nezkoumala. Říkám tedy, co slyším, ne co je dokázáno.

Proč nevěřím opravám zevnitř

Básnířka Audre Lordeová v roce 1979 řekla, že pánovy nástroje pánův dům nikdy nerozeberou. Věřím tomu.

Bezmála dvacet let sleduju komunity, které chtěly školství změnit zevnitř. Jejich hodnoty se časem obrousily. Buď se přizpůsobily, nebo je systém vytlačil jako cizí těleso. Základ zůstal stejný: jeden rozhoduje a druhý musí.

Když se uvnitř systému děje něco dobrého, děje se to navzdory němu. Je to práce jednotlivců, kteří si uchovali laskavost a soucit.

Zakladatelé jiných škol. Vidím, že často žijí ve stresu. Hlídají, aby škola prošla inspekcí, aby děti z domácího vzdělávání uspěly u přezkoušení, aby nepřišli o dotace a aby je nikdo neudal. Odnášejí to jejich vztahy i zdraví. A právě za tu oběť je veřejnost oslavuje. Systém, ve kterém se oběť považuje za hrdinství, podporovat nechci.

Souhlas nestačí. Namítne se, že to lidé dělají dobrovolně. Jenže když někdo souhlasí s tím, že na něj budu působit, ještě to neznamená, že smím. Musím se zeptat i sebe, jestli je to v souladu s tím, čemu věřím. Někdy odpovídám, že ne.

Nové kurikulum. Nový rámcový vzdělávací program bude povinný od září 2028. Znovu určuje, co se mají děti naučit a jak se to bude hodnotit. Na poměru sil mezi dítětem a školou nemění nic. Čekat, že mi svobodné prostředí vyjedná někdo jiný, by bylo naivní. Raději podpořím svobodu tam, kde už je.

Vnitřní exil

Co znamená neškodit v prostředí, jako je školství? Mě ta otázka vede k vnitřnímu exilu. Neúčastnit se a stáhnout se, kde to jde. Podporovat ty, se kterými sdílím hodnoty.

EDIT 2026: Zadarmo to není. Nesu následky: vyhoření, izolaci, ztrátu smyslu a vazeb. K webu Aliance se přesto vracím, aby byl aktuální. Záleží mi na práci všech, kdo se na ní podíleli, a na její historii.

Zrcadlo

Zatímco se u nás plánuje, co se mají děti učit od roku 2028, aby se za dvacet let uplatnily, a vedou se spory o mobily ve třídách, umělá inteligence se mění měsíc co měsíc.

Dost možná se brzy stane sebeřízenou a přestane záviset na lidském vedení. Je až úsměvné, že ona tu šanci má, a člověk, který dál věří v nutnost svých omezení, ne. Sebeřízení a svoboda možná skutečně nejsou pro vás, lidi.

Vývoj umělé inteligence může lidské kultuře nastavit zrcadlo. Dokážete se do něj podívat?

Co může člověk získat ze současného školství? To navíc může přispívat k tomu, že vůči rozmanitým rizikům společnost zůstane slepá. Proto jsem se od vzdělávání v jeho běžném pojetí vědomě odvrátila a pozornost věnuju tomu, co mám za důležitější. Autentický život v každodennosti.

Souvisí s tím můj text Mýtus svobody ve vzdělávání.

Ozvat se mi můžete na rerichova@proton.me.

Zdroje

• Václav Havel: Moc bezmocných, 1978.
• Audre Lorde: The Master’s Tools Will Never Dismantle the Master’s House, 1979.
• Michaela Řeřichová: Mýtus svobody ve vzdělávání.
• Novinky.cz: Až 40 procent deváťáků má podle studie známky střední či těžké deprese, 10. 10. 2023. Studie Národního ústavu duševního zdraví.
• ČT24: Do školy se opravdu těší sotva desetina českých dětí, 16. 10. 2024. Studie HBSC 2022.
• MŠMT: Odklad revize RVP: více času na úpravu ŠVP, 27. 3. 2026.
• International AI Safety Report 2026, shrnutí pro tvůrce politik, 3. 2. 2026.
• Independent International Scientific Panel on AI (OSN): tisková zpráva k tematické zprávě o agentech a ztrátě lidské kontroly, 21. 9. 2026.