Česky vyšly všechny čtyři knihy, v nichž vývojový psycholog Peter Gray píše o sebeřízeném vzdělávání. Přeložila je Petra Pokorná Žádníková a vydává je na seberizenci.cz. Každá kniha se dá číst samostatně. Dohromady se věnují čtyřem otázkám: jaké máme důkazy o sebeřízeném vzdělávání, jak se děti bez vyučování učí číst, psát a počítat, z čeho se lidské učení vyvinulo a co lidem bere donucení.
Co je to za knihy
Jsou to soubory upravených esejí, které Gray léta psal na svůj blog Freedom to Learn v časopise Psychology Today. Anglicky vyšly v roce 2020 v nakladatelství Tipping Points Press, které patří americké Alianci pro sebeřízené vzdělávání (ASDE). Gray se vzdal honorářů a výnosy z knih podporují činnost nakladatelství a ASDE (ASDE, b. r.).
Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje
Gray tu shromažďuje doklady, že se děti mohou vzdělávat bez povinného vyučování. Vychází z poznatků o učení dětí v loveckosběračských společnostech, z výzkumu absolventů školy Sudbury Valley a z vlastních šetření mezi rodinami, které se vzdělávají bez běžné školy, a mezi dospělými, kteří takto vyrůstali. Do jeho šetření se lidé přihlásili sami a dospělí na své vzdělávání vzpomínali zpětně. Výsledky proto pomáhají porozumět jejich zkušenostem, ale neříkají, jak často se sebeřízené vzdělávání daří obecně. O knize jsme už psali v článku Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje.
Jak děti získávají „akademické“ dovednosti bez formálního vyučování
Kniha ukazuje, jak se děti mohou naučit číst, psát a počítat bez formálního vyučování a proč jim předčasné nebo vnucené vyučování těchto dovedností může uškodit. Gray tu odlišuje sebeřízené vzdělávání od pokrokového. V pokrokovém vzdělávání za to, co se děti naučí, stále odpovídají dospělí, jen používají jiné postupy než běžná škola. V sebeřízeném vzdělávání o svém učení rozhoduje sám ten, kdo se učí. Vyučování to nevylučuje, pokud si ho člověk sám zvolí. Viz i náš článek Jak děti získávají „akademické“ dovednosti bez formálního vyučování.
Pedagogika matky přírody
Gray se ptá, jak se v průběhu evoluce vyvinula lidská schopnost učit se prostřednictvím zvídavosti, hry a vztahů s druhými a jaké prostředí jí dává prostor. Píše o dětské kultuře, o věkově smíšených skupinách a o vzájemném učení. Mladší se učí od starších, starší od mladších a při společné hře si děti osvojují i schopnost spolupracovat, pomáhat a pečovat. Zabývá se také ADHD a otázkou, nakolik potíže dětí ve škole souvisejí s tím, co od nich školní prostředí vyžaduje.
Temná stránka nuceného vzdělávání
Poslední díl se věnuje újmě, kterou může působit vnucené vzdělávání. Gray popisuje, jak donucení mění učení v práci, kterou je třeba odbýt, a jak hodnocení postavené na soutěži podporuje podvádění a předvádění se. Zkoumá také, jak školní prostředí a jeho uspořádání moci mohou přispívat k šikaně, úzkostem a depresím. Některé argumenty opírá o pozorované souvislosti, které samy o sobě nedokazují příčinu. Jednotlivá tvrzení mají ve výzkumu různě silnou oporu.
Co si z knih bereme
Všechny čtyři knihy spojuje zájem o podmínky, ve kterých děti žijí a učí se. Gray ukazuje, jak prostředí může podporovat zvídavost, hru a spolupráci a jak je naopak může narušovat donucení, soutěž a nemožnost rozhodovat o sobě. Chování dětí nevykládá jen jejich vlastnostmi, ale i tím, jaké mají možnosti a co se od nich vyžaduje.
Proto knihy považujeme za důležité. Pomáhají porozumět, co lidem prospívá a co jim škodí. Pro nás je ale stejně důležitá ještě jiná otázka: kdo smí rozhodovat o tom, čemu se druhý člověk musí učit, a čím takové rozhodování ospravedlňuje.
Kde se od Graye lišíme
Gray řadí k sebeřízenému vzdělávání i demokratické školy typu Sudbury, které mohou fungovat v rámci povinné školní docházky. My mluvíme o sebeřízeném vzdělávání jen tam, kde člověk může vzdělávací rámec přijmout i odmítnout, ovlivňovat jeho podobu a později svou volbu změnit. Prostředí uvnitř povinné docházky se tomu podle nás mohou jen blížit (Sebeřízené vzdělávání podrobně). Když Gray píše o takových školách jako o sebeřízeném vzdělávání, čteme to jako popis podmínek, které se mu blíží.
Neposuzujeme tím, co se v těchto školách děje. Rozlišujeme mezi tím, jak svobodně může člověk žít a učit se uvnitř určitého prostředí, a tím, zda má také možnost rozhodnout, jestli v něm vůbec chce být.
Kde knihy sehnat
Všechny čtyři knihy najdete na seberizenci.cz, jednotlivě i jako sadu.
Poděkování
Petře Pokorné Žádníkové děkujeme, že Grayovy texty převedla do češtiny.




