Tato kniha je souborem upravených esejí, které Peter Gray publikoval na svém blogu v rámci časopisu Psychology Today. Jde o první do češtiny přeloženou publikaci ze čtyřdílné série, která se zabývá tématem sebeřízeného vzděláváni. Další tři knihy budou časem v češtině k dispozici také (How children acquire „academic“ skills without formal instruction, The harm of coercive schooling a Mother nature´s pedagogy).
Peter Gray dává čtenáři možnost nahlédnout na podstatu sebeřízeného vzdělávání. Poukazuje na jeho základní principy a podmínky, které jsou nezbytné pro jeho přínosné fungování. V této publikaci Peter Gray skvěle propojuje vlastní výzkum a zkušenosti spolu se zkušenostmi rodičů unschoolerů i samotných unschoolerů, kteří již dospěli. Čtenář má možnost dočíst se prostřednictvím přímých citací získaných v dotazníkových šetřeních např.
· o přínosech i úskalích unschoolingu,
· o pohnutkách, které rodiny k rozhodnutí o unschoolingu vedly,
· o výzvách, které unschooling přináší apod.
Celý koncept sebeřízeného vzdělávání mi dává velký smysl a po letech praxe vnímám i jeho funkčnost. Mít život plně ve svých rukou, zodpovídat si za něj sám a nenechávat bez přemýšlení zodpovědnost na druhých, mít možnost rozhodovat o něm na základě širokého spektra informací v každém okamžiku a s vědomím možných důsledků, dokázat naslouchat sám sobě a vrůstat do života kolem sebe je to, co v životě chci a co mají možnost se od malička učit (nebo možná nezapomenout) naše děti. Byly to mj. právě texty Petera Graye, které mi nesmírně pomáhaly na naší rodinné cestě k sebeřízení a dodávaly mi odvahu na této cestě zůstat. Moc mne potěšilo, když jsem zhruba před rokem narazila na ucelenou čtyřdílnou sérii od Petera Graye a dostalo se mi přímo od autora svolení všechny tyto útlé a tematicky řazené svazky přeložit a dát tak čtenářům možnost prostudovat si je i v češtině. Ráda bych na závěr vyjádřila své přání, aby i v naší zemi bylo jednou sebeřízení považováno za jednu z legálních možností vzdělávání. Zjistit včas, co člověka těší, naplňuje, dává mu smysl a čím zároveň může prospívat druhým je dle mého názoru zásadní, a sebeřízení s tím jde ruku v ruce.
Ukázky z knihy:
„Obrovské množství vzdělávání se odehraje ještě předtím, než dítě vkročí do školy. Nejzjevnější důkaz dětské sebevzdělávací kapacity dostupný komukoliv z nás, kdo otevře oči, vychází z pozorování dětí během prvních čtyřech nebo pěti let života. Ještě před prvními pokusy je systematicky něco učit. Pomyslete na vše, co se v tomto období naučí. Učí se chodit, běhat, skákat, šplhat. Učí se o fyzikálních zákonitostech všech předmětů ve svém dosahu a o tom, jak s nimi zacházet.Naučí se svůj mateřský jazyk, což je s jistotou jeden z nejvíce komplexních kognitivních úkolů, které lidská bytost dokáže zvládnout. Učí se základy psychologie mezilidských vztahů – jak potěšit druhé, jak je naštvat, jak dosta tto, co od nich chtějí nebo potřebují.Tohle všechno se neučí prostřednictvím poskytovaných lekcí, ale díky své vlastní volné hře, neukojitelné zvědavosti a přirozené vnímavosti vůči chování ostatních lidí. Nemůžeme je odradit od učení toho všeho ani ničeho dalšího. Leda bychom je zavřeli do skříně.“ Peter Gray
Knihu můžete koupit tady.
Díky za zveřejnění. O knize jsem nevěděl.