Jsem vystudovaná učitelka. S oblibou ale říkám, že jsem musela hodně z toho, co jsem se naučila o dětech na hodinách psychologie a o způsobu, jakým se učí, zapomenout. Učila jsem pár let na základní umělecké škole angličtinu a češtinu. Šla jsem do toho s obrovským nadšením, ale časem jsem přišla na to, že mnoho mých představ se ani v nejmenším neshoduje s realitou.

S narozením dětí jsem si postupně začala uvědomovat, že jsou i jiné cesty než klasické školství a klasická výchova. Ta moje vedla přes Montessori, Respektovat a být respektován, Naomi Aldort až po Johna Holta, Petera Graye a unschooling. Až tady vše zapadlo tam, kam má a já se konečně cítím dobře v tom, co dělám.

Důvěra v děti a jejich touhu učit se a stát se součástí společnosti, důvěra v přirozený chod věcí a v načasování v ten správný moment, důvěra ve schopnost sebeřízení každého jedince – to jsou věci, které mi dávají smysl a kterým věřím.

Jsem máma tří kluků, velký zastánce sebeřízeného vzdělávání, spoluzakladatelka Liberecké Sudbury školy a moc ráda se věnuji psaní, zejména na téma sebeřízeného vzdělávání.