Rozhovor s Marko Koskinenem o finském školství. Díky moc Jiřímu Košárkovi za zprostředkování.
Marko Koskinen založil a provozuje platformu Phoenix Online School pro děti, které se vzdělávají doma. Na Helsinské univerzitě, kde studoval učitelství, založil odvětví sebeřízeného vzdělávání.
Nějakou dobu provozoval demokratickou školu pro domácí školáky. Mimo jiné pracoval jako zastupující učitel, suploval na asi 20 různých školách.
Finské národní kurikulum – tedy povinný obsah vzdělávání, je velmi flexibilní. Neříká, kdy musíte studovat jaký obsah a také obsah není definován podrobně.
Obce a školy vytvářejí své vlastní učební plány na základě národního kurikula. Takže existují tři úrovně kurikula.
Ředitelé a učitelé mají velkou míru autonomie. Učební plán dává učitelům velkou míru svobody, je velmi flexibilní, zároveň je na učitelích, zda svobodu skutečně uplatní. (pozn. neexistují celostátní testy, žebříčky škol ani inspekce)
Mezi školami existují rozdíly. Ve třídách stále převládá tradiční způsob učení, tedy frontální výuka a známkování. V několika málo školách funguje věkové míchání.
Pozorování progresu je v zákoně postaveno nad hodnocení.
O hodnocení rozhodují jednotliví studenti nebo školy. Nejsou povinny udělit žádné číselné hodnocení do osmé třídy, tedy do asi 14 let. V praxi obvykle začnou známkovat ve čtvrté, páté třídě. Nicméně i před tím se hodnotí, jen ne čísly, ale slovy nebo jinými symboly.
Nové kurikulum z roku 2016 říká, že studenti by měli mít slovo v tom, jak jsou vzdělávání a hodnoceni, ale to se v praxi děje jen ve velmi malém měřítku. Zejména na střední škole se téměř nikdy nestává, že studenti mají vliv na své vzdělávání.
Podle Marka je v novém zákoně (2016) hodně dobrých věcí, ale ve skutečnosti to neučí učitele, jak změnit vzdělávání, jak změnit paradigma učitele soustředěného na studenta směrem na vnitřně řízené učení.
Takže i když je myšlenka nového školského zákona velmi progresivní, s realitou se neshoduje.
Tradiční výuku často podporují i rodiče, například někteří vyžadují známkování.
Pro učitele je obvykle důležité, aby se studenti cítili dobře, měli sebevědomí a duševní zdraví. To je důležitější než známky a tlak na výsledky. Děti obvykle dostávají domácí úkoly.
Marko také konstatuje, že většina rodičů je s finským vzdělávacím systémem spokojená hlavně proto, že nevidí rozdíly a jsou spokojeni s většinou učitelů, takže je to pro ně dobré vzdělávání, dobré vyučování. Většina rodičů posílá své děti do nejbližší školy.
Platy učitelů se pohybují od 2500 do 5000 EUR (pozn. průměrná mzda podle OECD byla v roce 2017 ve Finsku 3 666 EURO). Takže platy učitelů jsou nižší než v jiných profesích s podobným vzděláním.
Domácí vzdělávání ve Finsku je právem rodičů, neexistují žádné podmínky, které musí splnit.
Domácí školáci nemusí být registrováni pod žádnou školou. Místní obecní úřad sleduje pokrok studenta, přičemž zákon nijak nedefinuje, co je to pokrok, neexistuje žádná regulace.
V praxi to probíhá tak, že jednou nebo dvakrát za rok se sejdete s dětmi s pracovníkem úřadu. Důležitým bodem je, že to nezahrnuje hodnocení, sleduje se pouze pokrok.
Největší skupinou domškoláků jsou studenti, kteří byli ve školách šikanování.
Na konci základního vzdělávání neexistuje žádná povinná závěrečná zkouška.
Pokud rodiče chtějí, můžou školu požádat o certifikační zkoušku.
Finský vzdělávací systém je prostupný. I když student nemá žádný doklad o předchozím vzdělávání, může se přihlásit na střední školu. Je v plné kompetenci ředitele, jestli studenta považuje za schopného studia v jeho škole a přijme ho ke studiu.
