Bude-li legální možnost vzdělávat děti dle jejich zájmů, preferencí a nenutit je učit se věci, které stejně zapomenou, tak bych něco takového ocenil.

DOBA BEZŠKOLNÍ (pro toho, kdo si ji bude přát)

Když jsem byl malý, jezdili jsme do Prahy. Z Jihlavy. Neměl jsem cestou co dělat, miloval jsem počítače od svých 4 let. A tak jsem si cestou vymýšlel ptákoviny.

Líbíla se mi jedna skladba – Search for the Hero od M People. Představoval jsem si svět, kde se budu moct procházet po disku svých kámošů, kteří by tu skladbu třeba měli. Nedokázal jsem ji tenkrát nikde sehnat. V roce 95 jsem o Internetu netušil vůbec nic.

O 24 let později můžu mít všechno. Na jeden klik. Veškeré informace, veškeré dotazy, které mám, mi na specializovaných fórech zodpoví odborníci.

Od matematiky, astronomie až po životní prostředí.

Mám ADHD, a tak jsem byl tím, kdo “vyrušoval” – jednoduše, seděl jsem a beze smyslu musel zírat na nesmysluplná data, která jsem v životě neměl potřebu použít. Přesto jsem je tehdy musel opsat do sešitu (který jsem pak zahodil) a memorovat, abych je vypustil jak z teflonové roury při písemném testu na papír a následně zapomenul.

ADHD mi působilo stres. Z hodnocení, z testů. Dokázal jsem se dost soustředit, rychle se učit a rychle jsem zapomínal. A hodně opisoval.

Chtěl jsem mít na vizitce IT Architect. A tak jsem to na vizitce měl. Chtěl jsem stavět systémy skrz celou planetu. Tak jsem je stavěl. Cluster serverů rozmístěných po celém světě komunikujících v řádu cca 300ms.

Vysoká škola? Chodil jsem na ČVUT FSV – stavební fakultu.

Na školu mám jen jediný názor a ten mi předal jeden člověk v garáži. UNIX tě ve škole nenaučí.

To byl rok 2004. Když jsem slyšel UNIX, bylo to pro mě jako mocné zaklínadlo. Neuměl jsem naprosto nic, přestože jsem měl “vystudovaný” gympl. Vejšku jsem nedával – ADHD a nesmysluplnost.

Co tímhle vším chci říct? Youtube! Youtube je pro mě škola dneška. Codewars. Codecombat. Weby, kde se děti a dospělí učí programovat. Zdarma a komunitně. Sami. Bez testů. Každý další úkol je motivuje a prověří. Poprvé jsem si uvědomil, jak každý řeší jeden a ten samý problém jinak.

Škola nemá s životem ve světě nic společného. Věděl jsem to od malička. Žijeme v době informační. Moderní škola? Youtube, Google, Wikipedia, široce daleký web.

Co skutečně potřebujete? Umět 24 písmen a 10 čísel? Nebo pro začátek alespoň klikat myší. A Youtube? Má zbytek. Lidi učí lidi. Škola je v dnešní době tak ohromná ztráta času násobená každým jednotlivým člověkem, který v ní svůj čas utrácí. Z tohoto úhlu pohledu je škola omyl.

Vadí mi, že v tomto státě neexistuje legální možnost vzdělávat děti tak, aby jim bylo dobře a hlavně, aby se vzdělávaly v tom, co je baví. Je to vidět už na našem nejstarším synovi, kterému jsou 4 roky. Číst a psát se učí sám nebo s pomocí mé a mojí ženy. Jenže né proto, že mu to někdo nakázal. Sám vidí, že to v tomto světě potřebuje. A víte proč? Protože chce stavět (nejen v Minecraftu) precizně, a tak se musí naučit číst a počítat. A bude toho potřebovat víc a víc. Přeji si, aby mu v této vnitřní motivaci nic nepřekáželo.

Škola v tomto pojetí, jak je zde myšlená, je v tuto chvíli již naprosto zbytná. Jako tehdy, když jsem do ní chodil já. Nechi ze svých daní platit něco, co je k životu nepotřebné. Bude-li tu legální možnost vzdělávat děti tak, aby měly možnost následovat své vlastní zájmy, na základě svých preferencí, a nenutit je učit se věci, které stejně zapomenou, něco takového bych ocenil.

PS: Víte co? Zkuste si vy všichni, co o tomto máte možnost rozhodnout, dát test z páté – deváté třídy. Na čas. Myslím, že za 1 nedostanete. A zkuste vnímat, jak se při tom testování cítíte. 🙂

David Strejc

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Skryté kurikulum I. Vystoupení z komfortní zóny

Když si myslíme, že motivujeme druhého člověka, aby vystoupil z komfortní zóny, neznamená to nutně, že ho tím učíme vystupovat z komfortní zóny. Když ho přimějeme dělat

Proč se děti učí?

Jsem v kontaktu s dětmi a mladými lidmi. Měla jsem možnost poznat mnoho škol. Některé školy se snaží o různé inovativní způsoby vzdělávání, prezentují se jako prostředí založená na