„Takže, rodiče, nemusíte si dělat starosti s tím, jak se vaše děti naučí matematiku. Pokud mají možnost svobodně si hrát, budou si pravděpodobně hrát i s matematikou a bude je těšit objevování jejích schémat. Pokud žijí skutečný život, jehož součástí jsou i čísla a různé výpočty, naučí se – svým vlastním unikátním způsobem – spočítat přesně to, co ve svém životě potřebují. Pokud budou chtít jít na vysokou školu, můžou se naučit velmi rychle – z učebnic, počítačových programů nebo na přípravném kurzu – konkrétní matematické fígle, díky kterým přijímací zkoušky z matematiky zvládnou dostatečně dobře. Pokud si zvolí profesi, která v sobě matematiku zahrnuje, s nadšením naleznou způsob, jak se naučit vše, co budou potřebovat. Vaše obavy jsou jen zbytečnou překážkou.“
Peter Gray
Děti jsou schopné se učit i bez školy. A nejen to. Často se bez školy a vnucených osnov zvládají učit mnohem lépe, efektivněji a s přesnějším zacílením, pokud jim to je takto umožněno. Navíc přirozeně a bez stresu. Protože takovým dětem nikdo neříká, co mají dělat a nedává jim najevo, že ví mnohem lépe než ony samy, co by měly do svých „učebních plánů“ zařadit, dokážou naslouchat samy sobě a rozpoznat, co je pro ně důležité. Děti nepotřebují, abychom jim říkali, co mají dělat. Není ani na místě myslet si, že někdo může vědět lépe, co, kdy, jak nebo s kým se má dotyčná osoba učit. Jediné, co děti opravdu potřebují, je naše láskyplná náruč, důvěra a vědomí, že si k nám vždy mohou přijít pro radu nebo pomoc. Pokud dítě vyrůstá v bezpečném, respektujícím a pestrém prostředí, kde má možnost si osahávat skutečný život, kde smí používat všelijaké nástroje své kultury a setkávat se s lidmi napříč širokým věkovým spektrem, pak je téměř nemožné, aby nevyrostlo v jedince, který zná dobře sám sebe i své schopnosti a dokáže jich využit pro svůj život. Pro plnohodnotný a spokojený život v rámci své kultury.
V této knize se mimo jiné dozvíte;
– jak se děti učí číst nebo počítat bez vnucených osnov,
– proč se děti učí mnohem efektivněji, pokud jim umožníme učit se sebeřízeně,
– proč předčasná akademická výuka může nadělat víc škody než užitku,
– jaký je rozdíl mezi sebeřízeným a progresivním vzděláváním a proč první jmenované nikdy nemůže fungovat v rámci standardní školní třídy,
– mnoho zásadních důvodů svědčících ve prospěch sebeřízeného vzdělávání, nad kterými stojí za to se zamyslet a, doufám, třeba i připustit, že tento způsob vzdělávání stojí za bližší prozkoumání.
Kniha je samozřejmě opět plná citací lidí, kteří mají zkušenost se sebeřízeným vzděláváním. Peter Gray používá umírněný, laskavý a lidský tón, ačkoliv velmi jasně poukazuje na neduhy současného školství a přímo naznačuje, jak také může vypadat cesta, která je spíš životem samotným než pouhým způsobem, jak je možné se vzdělávat. Gray ve svých výrocích se srozumitelností a přirozeností sobě vlastní dokládá argumenty pro sebeřízené vzdělávání, které není založené na boji, nucení a srovnávání, a naopak umožňuje lidem, aby v sobě sami dokázali objevit to nejlepší. Na druhou stranu svá tvrzení prokládá i řadou výzkumů a studií pro ty, kteří je potřebují. Sebeřízené vzdělávání v sobě skrývá velký potenciál a zcela právem si zaslouží stát se legální vzdělávací možností.
