Pět klíčových poznatků neurovědy o hře aneb Jak žáci přicházejí o wellbeing a duševní zdraví?

1. Hra je součástí neurobiologie všech savců.
2. Hra je jedním ze sedmi primárních emočních systémů, které jsou v lidském mozku předprogramovány.
3. Herní obvody (neboli herní systém) ve středním mozku jsou klíčové pro zapojení mozkové kůry (horní části mozku) v prvních letech života.
4. Hra je v mozku zakořeněna tak hluboko, že slouží jako základní motivační hnací síla.
5. Nedostatek volné hry vede k depresím a může narušovat sociální a emocionální vývoj a učení.

Hra jako víc než pauza, přestávka či odpočinek

Hra je pro mnohé synonymem odpočinku, zábavy a relaxace. V případě dětí zase dospělými řízenou aktivitou. Ale co když je hra mnohem více než jen přestávkou mezi učením nebo prací? Co když se skrze hru učíme, rozvíjíme a pracujeme?

Volná hra jako prostředek seberozvoje

Může být volná hra způsobem, jak člověk poznává svět kolem sebe? Může být prostředkem seberozvoje, prevencí napomáhající odolnosti? Můžeme ve hře nalézat wellbeing – stav, kdy se cítíme fyzicky, psychicky a sociálně zdraví? Je možné, že hra je pro člověka vývojovou potřebou?

Důsledky nedostatku hry pro člověka v jakémkoliv věku

Představte si svět, kde děti i dospělí nemají dostatek času na hru. Může to ovlivnit jejich motivaci, spokojenost a celkové zdraví? Možná nás omezuje nedostatek vhodného prostředí pro hru, což nás zbavuje možnosti učit se a pracovat smysluplně.

Společnost založená na povědomí o hře

Jak by vypadala společnost, kdyby si v ní každý jen hrál? Mnozí vnímají hru jako zahálku, jako něco nehodnotného. Ale proč bychom si neměli hrát? Proč bychom si měli odepřít to, co nám může přinést radost, učení a růst? Odkud pramení vaše přesvědčení o hře? Kdo vás učil o hře a jakým způsobem?

Podpora svobodné hry

Nakonec si můžete představit svět, který by podporoval a umožňoval svobodnou hru. Svět, kde by hra byla součástí práce i vzdělávání. Jak by to změnilo náš pohled na život, na sebe a na svět kolem nás?