Jsem vděčná. Jsem vděčná za mnohé. Jsem velmi vděčná svému muži a našim dětem za to, že mi pomáhají poznávat samu sebe. Jsem vděčná, že jsem si to dovolila.

Během 10 let se nám narodily 3 děti, nejstaršímu synovi bude už 25 let. Žádný vzdělávácí systém ( a došla jsem až k titulu a specializaci v oboru) mi toho nedal do života tolik jako soužití s vlastními dětmi. Často jsem čelila a stále čelím situacím, kdy jsem se musela učit zcela nové věci, čelit neznámému, svým strachům. 

Učila jsem se vlastně sebeřízeně. Rostla moje sebedůvěra a schopnost přebírat zodpovědnost. Podporovali jsme se s mužem navzájem na cestě být takovými rodiči, jakými jsme si přáli být – nejen milujícími, ale i respektujícími, důvěřujícími. 

To vše nejspíše přispělo k tomu, že když si naše děti přály opustit školní systém, byli jsme schopní jim porozumět, umožnit jim to a podpořit je. Podpořeni vlastními zkušenostmi, literaturou a lidmi, ke kterým jsme měli důvěru, jsme plně pochopili, proč jsou naše děti ve školách nešťastné. Sebeřízení pak bylo už jen přirozeným vyústěním, a to nejen ve vzdělávání. V tom nám všem je nejlépe.

 
Mám mnohaleté zkušenosti s klasickým státním, alternativním, domácím a sebeřízeným vzděláváním, u sebe i u dětí. Budete – li mít zájem, ráda se o ně podělím. Vím, jak zejména v začátcích byla pro nás podpora na téhle jiné cestě důležitá a také se ráda naučím třeba něco nového od vás…