Rok „volna“ po skončení základní školy…

Je to příliš kacířská myšlenka?
Nechte ji doznít… a představte si svět, kde je i tahle možnost úplně v pořádku. Představte si, že vy nebo vaše dítě skončí základku a buďto se přímo rozhodne, že si chce dát rok pauzu a prostor pro hledání sebe sama. Případně se nedostane na zvolenou školu. Skončí snad pro něj svět plný příležitostí? Zničí si tím život? Bude z něj outsider odsouzený k životu na ulici? Už se nikdy nezačlení do společnosti? Vyroste z něj sociální případ závislý na dávkách od státu? Na všechny tyhle otázky je možné odpovědět stejně tak ANO jako NE. Zaručí snad vystudovaná střední škola nebo učňovský obor, že se něco z výše uvedeného nestane? Proč by tedy rok „pauzy“ měl být strašákem a nemístnou variantou, která se v dnešní společnosti neodpouští… a vlastně ani nepřipouští (resp. ani to skoro nikoho nenapadne)?
Představte si svět, kde je tahle varianta společensky přijatelná. Představte si, že se moc chcete dostat na konkrétní střední školu… ale přijímačky se nepovedou a nedostanete se tam. Máte možnost zvolit „nic moc“ záložní variantu nebo možnost se během celého dalšího roku věnovat tomu, co vás baví, zlepšovat se v tom, najít si brigádu, poznat svět mimo školní lavici a pak mít třeba ještě větší chuť a motivaci se do ní na čas vrátit s mnohem konkrétnější představou a bohatší o nové životní dovednosti a znalosti, které se (nejen) u přijímaček můžou hodit. (Případně se takto rozhodnete proto, že nevíte, co byste si zvolili a k přijímačkám jít letos nechcete a zvolíte si tuhle variantu naprosto vědomě.) Zní to jako sci-fi? Spadla jsem snad z Měsíce? Ani ne… Není to sice úplně obvyklý způsob, jak naložit se životem po devítce, ale rozhodně ne nelegální nebo morálně nepřijatelný. Nepřijatelný je zatím pouze společensky. A to jen do té doby, dokud se o tom nezačne víc mluvit a dokud nebudou vidět více ti, kteří podobnou zkušeností prošli. Efekt sté opice.
Nenabádám k tomu skončit se vzděláváním po ukončení základní školy. Jen mám pocit, že míň křeče by prospělo i této oblasti. Ušetřený stres a strach „Co s ní/ním jenom bude, když u zkoušky pohoří?“ by byl jenom bonus.
Asi to ani není volba pro každého. Ale rozhodně to může být volba pro ty, kteří od malička zakoušejí, co to znamená mít svobodu a zároveň zodpovědnost za své činy a rok strávený v tomto mezidobí budou vnímat jako příležitost. Proč z této volby dělat tabu nebo ji alespoň nezvážit jako možnou variantu?
Škola nemusí být vždy jediná volba
When nothing goes right, go left :-).
Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Jsem vystudovaná učitelka. S oblibou ale říkám, že jsem musela hodně z toho, co jsem se naučila o dětech na hodinách psychologie a o způsobu, jakým se učí, zapomenout. Jsem máma tří kluků, velký zastánce sebeřízeného vzdělávání, spoluzakladatelka Liberecké Sudbury školy a moc ráda se věnuji psaní, zejména na téma sebeřízeného vzdělávání.

Trauma, poslušnost a vina

Když se v dětství vůči mně dospělí dopouštěli agrese [1], bránila jsem se. Jenže vždycky se našel někdo, kdo na mou obranu reagoval slovy: „Přestaň, nech

Co si takhle přestat stěžovat?

Co si takhle přestat stěžovat? Na učitele, na RVP, na zákony, na rodiče? Co si přestat stěžovat, že něco nejde… … že já bych jako

Nebezpečná poslušnost

Diskutuji s vámi vaše děti? Zpochybňují čas od času vaše pohledy na věc? S odpovědí “protože sem to řek” by se nikdy nespokojily? Buďte za to vděčni.