Vzdělávání, resp. sebeřízené vzdělávání  funguje nejlépe, jsou-li splněny následující podmínky …

Nenavigují-li dospělí vzdělávání dětí, jakou tedy hrají roli ve vzdělávání dětí? Hlavní úlohou dospělých je zajistit dětem podmínky. Poskytovat prostředí, kde děti maximalizují schopnosti a učí se prostřednictvím přirozeného výběru aktivit, poháněné vlastním zápalem. Výzkum naznačuje, že následující podmínky jsou klíčové.

KULTURNÍ OČEKÁVÁNÍ (A SKUTEČNOST), ŽE VZDĚLÁVÁNÍ JE ODPOVĚDNOST DĚTÍ

Děti přicházejí na svět a jsou zodpovědné za své vlastní vzdělání. Proto začnou zkoumat a učit se o světě, jakmile vidí, slyší a pohybují se; a proto začnou klást otázky, jakmile budou moci mluvit. Ale pokud my dospělí, jednáme, jako bychom děti vzdělávali, jak se děje v konvenčních školách, bereme tuto odpovědnost dětem. Přesvědčujeme je, že jejich vlastní zvědavost a otázky se nepočítají, že hra je triviální a že jejich vzdělání závisí spíše na tom, co se jim řekne, než na jejich vlastní iniciativě. Zaměstnanci ve školách určených sebeřízenému vzdělávání a rodiče v úspěšném domácím vzdělávání zaměřeném na potřeby dětí, nijak nesnižují přirozený předpoklad dětí, že mají na starost vlastní vzdělávání.

NEOMEZENÝ ČAS NA HRU, OBJEVOVÁNÍ A NÁSLEDOVÁNÍ VLASTNÍCH ZÁJMŮ

Aby se děti dobře vzdělávaly, potřebují velké množství volného času na vzdělávání – navázat přátelství, zkoumat, hrát si, nudit se a překonávat nudu – svým vlastním způsobem. Potřebují čas na pomíjivé zájmy a na hluboké ponoření se (flow) do činností, které se stávají jejich vášní. Potřebují také prostor – toulat se, objevovat, dostat se pryč a zažít pocit nezávislosti a síly, který se může dostavit pouze tehdy, když je žádný dospělý nesleduje.

Dospělí v naší kultuře často předpokládají, že jejich úkolem je udržovat děti víceméně neustále zaměstnané. Zásadní lekcí, kterou se děti musí naučit, je, jak převzít kontrolu nad svým vlastním životem, a aby k tomu došlo, musíme se upozadit. Naším největším darem dětem, pokud jde o jejich vzdělání, je volný čas objevovat a prosazovat své vlastní zájmy.

PŘÍLEŽITOST HRÁT SI S NÁSTROJI SOUDOBÉ KULTURY

Hodně vzdělání má co do činění s uměním používat nástroje soudobé kultury. Způsob, jak plně ovládnout jakýkoli nástroj, je hrát si s ním. To znamená zacházet s ním kreativně, vnutit mu vůli, aby dělat to, co chcete. Ve většině tradičních kultur to dospělí uznávají, a tak dospělí umožňují, aby si i malé děti hrály se skutečnými nástroji kultury, dokonce i s těmi, které mohou způsobit zranění, jako je oheň, nože, luky a šípy.

Školy a vzdělávací centra pro sebeřízené vzdělávání a rodiny dětí v domácím vzdělávání umožňují dětem hrát si s nástroji naší moderní kultury, jako jsou počítače, knihy, dřevoobráběcí zařízení, kuchyňské a laboratorní náčiní a sportovní vybavení, i když pro některé z nástrojů mohou mít počáteční požadavky na bezpečnostní instrukce.

PŘÍSTUP K MNOHA ROZMANITÝM OTEVŘENÝM DOSPĚLÝM, KTEŘÍ JSOU INSPIRACÍ K NÁPODOBĚ, ZDROJI ZNALOSTÍ, OCHOTNÍ ZAPOJIT SE A SDÍLET S DĚTMI SVĚT, NIKOLI SOUDCI

V tradičních předindustriálních společnostech nebyly děti odděleny od dospělých. Děti mohly vidět, co dospělí dělali, a začlenit to do své hry. Mohly také slyšet příběhy, diskuse a debaty dospělých a učit se z toho, co slyšely. Když potřebovaly pomoc dospělých, mohly jít za kterýmkoli z dospělých v jejich komunitě.

Ve školách a vzdělávacích centrech určených pro sebeřízené vzdělávání se dospělí a děti volně mísí. Nejsou zde místa, kam mají přístup zaměstnanci, ale studenti tam nemohou. Studenti mohou poslouchat jakékoli diskuze dospělých, sledovat, co dospělí dělají a připojit se, pokud si to přejí. Studenti, kteří chtějí pomoc od dospělého, mohou jít k tomu zaměstnanci, o kterém si myslí, že jim může nejlépe pomoci. Zdá se, že i sebeřízené vzdělávání odehrávající se mimo komunitní zařízení – centra, školy – funguje nejlépe, mají-li děti pravidelný přístup k více dospělým, nejen k jejich vlastním rodičům.

Dospělí mohou nejlépe pomoci, když děti nesoudí, a rodiče a zaměstnanci zapojení do sebeřízeného vzdělávání se vyhýbají rolím soudců. Nikdo z nás, bez ohledu na věk, nemůže být úplně čestný – plně ochoten projevit vlastní zranitelnost a požádat o pomoc lidi, jejichž jednání nás hodnotí. Myslíme-li si, že jsme hodnoceni, přejdeme do režimu cenzury jednání, v nemž předvádíme to, co víme a dokážeme dobře a vyhýbáme se tomu, co nevíme nebo nemůžeme dělat dobře. Hodnocení také vyvolává úzkost, která vyvolává stres a tím narušuje učení. Cenzura chování z úzkosti a stres jsou se vzděláváním v protikladu, přesto jsou to charakteristiky, které naše standardní školy velmi propagují.

VĚKOVÝ MIX ¦→ VOLNÉ MÍCHÁNÍ DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH V JAKÉMKOLI VĚKU

Před vznikem věkově odstupňovaných škol, resp. tříd nebyly děti segregovány podle věku do oddělených skupin. Děti, včetně teenagerů, si téměř vždy hrály a zkoumaly ve věkově smíšených skupinách. Výzkum ukazuje, že hra dětí v různém věku má mnoho výhod oproti hře mezi dětmi v podobném věku. Ve věkově smíšené hře se mladší děti neustále učí nové dovednosti a pokročilejší způsoby myšlení, a to prostřednictvím pozorování a interakce se staršími a schopnějšími.

Současně starší děti získávají vůdčí a pečovatelské dovednosti a pocit vlastní zralosti prostřednictvím interakce s mladšími. Daniel Greenberg, zakladatel jedné z nejslavnějších a dlouho existujících škol pro sebeřízené vzdělávání (Sudbury Valley School), již dlouho tvrdí, že věkové míchání je klíčem k úspěchu školy ve vzdělávání. V průzkumu absolventů domácího vzdělávání zaměřeného na vlastní zájmy a uspokojování potřeb mnoho respondentů uvedlo, že většina z jejich učení pocházela z jejich schopnosti po celý den komunikovat s ostatními, kteří byli podstatně starší nebo mladší než oni sami.

STABILNÍ, PODPORUJÍCÍ, VHODNÉ ¦→ PROSTŘEDÍ

Děti, navštěvujcí školy nebo vzdělávací centra pro sebeřízené vzdělávání, jsou nedílnými, plnoprávnými členy školní komunity. Naučí se pečovat o sebe samotné v rámci komunity a o sebe navzájem. Podílejí se jedním svým hlasem na tvorbě a dodržování pravidel společenství, ať jsou právě v jakémkoliv věku (4 – 19 let). V tomto procesu rozhodování mohou být slyšeny všechny hlasy, morální a logické argumenty. Jejich vlastní názory berou ostatní vážně a každý svým hlasem ovlivňuje rozhodnutí komunity, což je motivující k hlubšímu přemýšlení o názorech druhých.

Rodiny v domácím vzdělávání zaměřeném na vlastní potřeby dětí respektují a oceňují myšlenky i obavy svých dětí a umožňují jim mít vliv na rodinná rozhodnutí. Tyto rodiny jsou spolu se svými dětmi také běžně zapojeny do komunitních aktivit mimo domov. V takových prostředích se děti učí být zodpovědné nejen za sebe, ale také za ostatní, lekci, která jim může pomoci stát se zvláště cennými členy širší komunity, jak se stávají dospělými.