CO JE SEBEŘÍZENÉ VZDĚLÁVÁNÍ? (Self-Directed Education)

Vzdělávání, odvíjející se od samostatně vybraných činností a životních zkušeností vzdělávající se osoby.

Začněme termínem učení. Učení je nevědomý proces probíhající nepřetržitě od početí člověka po jeho smrt.

V běžném jazyce mají lidé tendenci přirovnávat vzdělávání ke školní výuce, což může vést k přemýšlení o vzdělání jako o něčem, co učitelé způsobují studentům. Učitelé vzdělávají a studenti jsou vzděláváni.

Jakákoli seriózní diskuse o vzdělávání však vyžaduje, abychom o vzdělávání uvažovali jako o něčem mnohem širším, než je školní docházka a vyučování.

Vzdělání je souhrn všeho, čemu se člověk učí, co mu umožňuje žít uspokojivý a smysluplný život.

Život ve světě poskytuje široké spektrum vzdělávacích příležitostí. Vzdělávání je vše, co člověk potřebuje k tomu, aby se naučil uspokojit své potřeby. Navíc takovým způsobem, kdy vedle něj uspokojují své potřeby ostatní lidé.

Vzdělání zahrnuje učení se řeči, efektivní komunikaci, porozumění a práci s emocemi, schopnosti plánovat, dosahovat cílů a činit dobrá rozhodnutí.

Zahrnuje také některé dovednosti specifické pro určitou kulturu. V naší kultuře je to například; čtení, počítání s čísly, zacházení s počítači, řízení auta – věci, které většina lidí cítí, že potřebují pro takový způsob života, jaký chtějí žít v kultuře, ve které vyrůstají.

Vzdělání rovněž zahrnuje jedinečný soubor dovedností a znalostí, které se od člověka k člověku zásadně liší, dokonce v rámci jedné kultury. Protože koncept „uspokojivý život“ je pro každého člověka v mnoha ohledech různý. Rozmanitost lidského vzdělání přináší lidstvu výhody, z nichž čerpá.

Z výše rozvedené definice vyplývá, že sebeřízené vzdělávání nerozlišuje mezi obsahem a metodami do výuky hodícími se a těmi, které se za vzdělávání nepovažují.

Pokud by častým výkladem pojmu “vzdělávání” nebyla výuka ve školách, byl by přívlastek „sebeřízené” pro dokreslení významu zbytným. Sebeřízené vzdělávání považujeme za vzdělávání jako takové.
 

Sebeřízené vzdělávání může zahrnovat organizované hodiny ve třídách/lekce, pokud si je student volně vybírá; většina forem sebeřízeného vzdělávání pochází z každodennosti života, kdy lidé následují své vlastní zájmy.

Vnitřní motivace vyvěrá v zvědavost, hravost a společenskost – ty podněcují všemožné snahy, z nichž se lidé spontánně učí. Sebeřízené vzdělávání neznamená vzdělávání bez přítomnosti dalších lidí, znamená vzdělání bez donucení a kontroly druhými lidmi.

Sebeřízené vzdělávání je pro každého člověka unikátní stezkou, protože zájmy a cíle lidí se různí, a také se mění v průběhu života.  Někdy se lidé v zájmech i cílech setkávají a jsou sdíleny s ostatními.

Sebeřízené vzdělávání můžeme dát do kontrastu se vzděláváním bez souhlasu ve školách, které je jednotlivcům poskytováno bez ohledu na jejich zájem o něj. Takové vzdělávání je vnějšně motivováno systémem odměn a trestů (nevyžádané hodnocení – známky, formativní hodnocení atp.).

Vzdělávání bez souhlasu je obecně zaměřeno spíše na posilování jednotnosti, uniformity, než na jedinečnosti. Funguje tak, že spíše neumožňuje přirozenou zvídavost, hravost a touhu dozvídat se, než že by vyživovalo vnitřní motivaci k učení.

Sebeřízené vzdělávání dětí (v zemích, kde je dostupnou vzdělávací cestou) je možné, když jim jejich rodiny zajistí převzetí veškeré péče o své vzdělání.

Konkrétně se jedná o rodiny, které zapsaly své děti do škol či vzdělávacích center podporujících mladé lidi v následování vlastních zájmů, aniž by jim ukládali povinné osnovy/kurikulum. Dále rodiny podporující vzdělávání dětí formou tzv. unschoolingu, kdy děti rovněž následují své vlastní zájmy spíše než povinné učební osnovy. Tyto děti využívají vzdělávacích příležitostí mimo školy, rozhodnou-li se tak.

Z tohoto popisu jsou zřejmé rozdíly jak ve formách sebeřízeného vzdělávání, tak mezi sebeřízeným vzděláváním a konvenčním vzděláváním v rámci povinné školní docházky.