Sebeřízené vzdělávání v ČR? Je to možné?

„Legislativní rámec už je. RVP dávají velkou svobodu školám a existují svobodné školy, které získaly akreditaci MŠMT.“

Autor citátu vyjadřuje běžnou představu o současných právních předpisech upravujících vzdělávání v ČR.

Jedním z cílů Aliance pro sebeřízené vzdělávání je demytizace v oblasti sebeřízeného vzdělávání a vyjasňování souvisejících pojmů. Informovanost lidí o právních předpisech je předpokladem změny, protože informace a orientace v souvislostech ovlivňují rozhodování.

Cílem tohoto příspěvku je definovat pojmy a vysvětlit, v čem je současný právní rámec v ČR v protikladu k principům sebeřízeného vzdělávání.

Sebeřízené vzdělávání (SV) se odehrává z vnitřní motivace. Činnosti si vybírá ten, kdo se vzdělává. Zjednodušeně, SV se děje tehdy, když se lidé učí co, kdy, kde, jak a s kým si zvolí. Definují si vlastní cíle, obsah a způsob vzdělávání, včetně způsobu vyhodnocení úspěšnosti.

Lidé vzdělávající se sebeřízeně se učí to, co jim umožňuje efektivní naplnění základních lidských potřeb. Kromě potřeb, jako je pohyb, odpočinek, jsou to například potřeby bezpečí, sebeúčinnosti, smysluplnosti, autonomie, sounáležitosti, jistoty z orientace ve světě a schopnosti ovládat nástroje soudobé kultury – kompetentnost.

Všem formám sebeřízeného vzdělávání je společná jedna zásadní charakteristika: „DOBROVOLNOST“.

Dobrovolnost podmiňuje absence povinného kurikula, nepřítomnost nedobrovolné docházky kamkoli (včetně škol) a neexistence jednotných předpisů definujících obsah, způsob a výstupy vzdělávání.

V protikladu se SV jsou i nevyžádané porovnávání, testování a hodnocení.

Společnost podporující sebeřízené vzdělávání nekriminalizuje rodiče, kteří se s dětmi rozhodnou využívat rozmanité vzdělávací příležitosti existující ve světě, nejen ty, jež vymezuje legislativa.

Lidé vzdělávající se sebeřízeně mají možnost využít kterékoli školy, ale současné také kterékoli další příležitosti ke vzdělávání. Podmínky pro SV zajišťuje i prostupnost a dostupnost vzdělávání. Třeb tím, že je komukoli umožněno studium na kterékoli škole pokud splní kriteria pro přijetí a absolvování. V takové kultuře vzdělávání mohou být dokonce stupně vzdělávání zbytné. Takový přístup umožňuje způsob vzdělávání kdykoli změnit či ukončit, stejně jako na něj v budoucnu navázat.

V čem je současná legislativa v protikladu k sebeřízenému vzdělávání?

Platná legislativa neumožňuje atonomní využívání vzdělávacích příležitostí dětem od 5 do 15 let. Poskytovatelé vzdělávacích příležitostí zase nemají možnost autonomně poskytovat služby. Vzdělávací služby nemají často šanci na vznik, pokud k zamítnutí žádosti o akreditaci MŠMT stačí tvrzení, že je „dostatečná kapacita na státních školách“.

Školský zákon zastarává, nepočítá proto s inovacemi a vzik některých vzdělávací příležitostí tím znemožňuje či znesnadňuje.

Povinná školní docházka a kurikulum jsou v protikladu se sebeřízeným vzděláváním.

Konkrétně

Školní docházka je na základě Listiny základních práv a svobod nedobrovolná po dobu, kterou stanoví zákon. Povinná školní docházka organizována pouze docházkou do škol schválených MŠMT. [1]

Školský zákon (nikoli studenti a žáci) definuje cíle vzdělávání. [2]

Školský zákon, Národním programem rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílou knihou) a Rámcovými vzdělávacími programy podrobně určuje, co a kdy mají děti umět. Předepisuje klíčové kompetence a očekávané výstupy pro všechny děti žijící v ČR. Konkrétně jsou jím definovány oborové předměty, učivo, časové dotace výuky na konkrétní předměty. Výstupy vzdělávání je školám předepsáno prokazatelně hodnotit a evidovat. [3]

Rodiče bývají za výběr jiného než předepsaného způsobu vzdělávání svých dětí trestáni – v krajním případě až odnětím svobody a odebráním dětí do ústavní péče.

Z naší práce s rodinami v terénu vyplývá, že většina rodičů proto strpí nedobrovolné vzdělávání, jsou-li srozuměni s riziky (kriminalizací).

Sebeřízené vzdělávání není legitimní. Docházka doškol je povinná. Legislativa operuje pouze s termínem „individuální vzdělávání“. Jedná se o nenárokovou formu jiného plnění povinné školní docházky (PŠD), o kterou může rodič požádat ze závažných důvodů a jejíž pokračování je podmíněno prokazatelným dostatečným osvojením jednotného kurikulárního obsahu stanoveného v RVP.

Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem. Vznik školy je podmíněn registrací do rejstříku MŠMT a splněním předepsaných nařízení.

Žádosti nových škol o zápis do rejstříku bývají zamítnuty s odůvodněním, že neplní strategii vzdělávání kraje či strategii vzdělávání národní, protože je dostatečná kapacita ve státních školách. Přestože lidé nové školy poptávají a mají zajištěn jejich provoz.

Česká školní inspekce (ČŠI) kontroluje podmínky a výstupy vzdělávání.

A jak to je se svobodnými školami zapsanými v rejstříku MŠMT a s těmi komunitními?

Rozlišujeme mezi školami a vzdělávacími centry/komunitními školami. Školy jsou zřizované státem, obcemi, svazky obcí, církevní, soukromé a odpovídají definici školy z pohledu zákona o povinné docházce. Vzdělávací centra/komunitní školy jsou prostory, v nichž mladí lidé, kteří je navštěvují, jsou v režimu tzv. individuálního vzdělávání podle § 41 Školského zákona, přestože se tento prostor může nazývat „škola“.

Všechny děti starší šesti (resp. 5) let navštěvující komunitní školy musí být zároveň zapsány k povinnému vzdělávání ve škole registrované MŠMT a prokazovat přezkoušením (2x ročeně) očekávané výstupy stanovéné v RVP. Tzv. kmenová škola má povinnost hodnotit výstupy, vydávat vysvědčení a mít zpracován proces udělování kázeňských postihů (trestů) – prostředky vnější motivace.

Ze školních vzdělávacích programů (ŠVP) “svobodných škol”, vyplývá, že jsou v souladu s RVP, se Školským zákonem. Školy prokazují inspekci soulad výstupů vzdělávání s RVP, což znamená, že nemohou být z podstaty v souladu s principy sebeřízeného vzdělávání, a proto ani legitimně svobodné. Protože:

1. nesoulad s principy SV

Lidé od 5 – 15 let nemají na výběr mezi PŠD a vzdělávacími příležitostmi z celého světa. Zápis k docházce a kurikulum nejsou dobrovolné.

2. nesoulad s principy SV

Výstupy vzdělávání jsou stanovey zákonem, prostřednictvím RVP – jednotné povinné kurikulum.

3. nesoulad s principy SV

VOLNÁ HRA, STEJNĚ JAKO VOLNÉ ZKOUMÁNÍ A POUŽÍVÁNÍ NÁSTROJŮ SOUDOBÉ KULTURY JSOU POVAŽOVÁNY ZA DO VÝUKY NEHODÍCÍ SE

Způsob vzdělávání – docházka do škol, je předepsán zákonem. Věkový mix dětí a mladých lidí je upraven následovně:

Vyhláška č. 48/2005 Sb. Vyhláška o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky

§ 5

(2) Na prvním stupni školy lze do jedné třídy zařadit žáky z více než jednoho ročníku prvního stupně. Na druhém stupni školy nelze do jedné třídy zařadit žáky z více než jednoho ročníku druhého stupně. Do jedné třídy nelze zařadit žáky prvního a druhého stupně.

(3) V souladu se školním vzdělávacím programem lze na výuku některých předmětů dělit třídy na skupiny, vytvářet skupiny žáků ze stejných nebo různých ročníků nebo spojovat třídy.

(4) Počet skupin a počet žáků ve skupině se určí zejména podle prostorových4), personálních a finančních podmínek školy, podle charakteru činnosti žáků, v souladu s požadavky na jejich bezpečnost a ochranu zdraví a s ohledem na didaktickou a metodickou náročnost předmětu.

(5) Nejvyšší počet žáků ve skupině je 30. Při výuce cizích jazyků je nejvyšší počet žáků ve skupině 24.

Nad dětmi musí být vykonáván dohled.

4. nesoulad s principy SV

Materiální zajištění definuje zákon. Jak má vypadat budova, zařízení, vybavení škol.

Rolí dospělých v procesu SV je především v role inspirace k nápodobě. Personál škol na základě nařízení o PŠD, povinných výstupech vzdělávání, materiálním a personálním zajištění pečuje o potřeby jistoty, předvídatelnosti a ochrany na úkor potřeb autonomie a důvěry ve vlastní kompetence. Čemu se děti učí od dospělých, kteří přebírají zodpovědnost za potřeby a pocity druhých? Učí se tím děti zodpovědnosti za sebe? Nebo přebírat zodpovědnost za problémy, pocity a potřeby druhých, připadně si na úkor ostatních naplňovat vlastní potřeby?

5. nesoulad s principy SV

Personální zajištění definuje zákon. Klienti vzdělávacích služeb si nemají možnost vybrat, kdo je bude vzdělávat, jak je tomu například ve školách typu Sudbury, v procesu sebeřízeného vzdělávání. Učitelé jsou předvybráni řízením školy na základě zákonných norem o pedagogických pracovnících.

Ale vždyť je evidentní, že v těch tzv. „svobodných“ školách se děje něco jiného, než je zvykem v konvenčních třídách, a jejich zřizovatelé si nestěžují. Naopak často tvrdí, že děti jsou u nich svobodné…

Podporujeme všechny školy, které směřují k sebeřízení dětí, k sebeřízenému vzdělávání. Každá jedna z nich je inspirací dalším, kteří se odvážně pouští do zakládání. Čím víc takových škol vznikne, tím lépe. Společně mají možnost prosazovat své zájmy a přinášet zkušenost, že sebeřízení dětí funguje a důvěra dětem je možná.

Školy, které mají v názvu slovo „svobodná“ jdou v principech SV jednoznačně na „hranice legislativně možného“. Dopřávají dětem takovou míru sebeřízení, jakou jim státní zákony, zákonní zástupci dětí a vlastní důvěra umožní.

Mnohé školy na cestě k sebeřízenému vzdělávání mají za sebou v souhrnu několik šetření školní inspekce. Dostaly za úkol odstranit nedostatky. Inspekce mnohde pozorovala projevy principů sebeřízeného vzdělávání, a žádala o “nápravu”. Nejčastěji z důvodů věkového míchání dětí 1. a 2. stupně a vykazování výstupů předepsaných zákonem.

Platná legislativa umožňuje svůj různý výklad v závislosti na tom, kdo ji interpretuje, co chce kontrolovat a vymáhat. Roli hraje i to, kdo přijde do školy konat inspekci, resp. jak je naladěn na tu či onu vzdělávací a politickou filozofii, a jak si tzv. “sedne” s personálem školy.

V ČR nemáme k dispozici právní rámec zajišťující legitimitu sebeřízeného vzdělávání.

Školy Mají v zásadě jen několik možností:

1. Hájit sebeřízené vzdělávání, stát za svým konceptem.

Vysvětlovat výhody a principy sebeřízeného vzdělávání. Šířit osvětu a otevřeně komunikovat o nemožnosti svobodného naplňování základních potřeb v systému školství.

Tato strategie má svá rizika. Že totiž tito lidé nebudou vyslyšeni, nezískají podporu a budou muset strpět to co dosud. Případně úřady dopustí zánik těchto škol. Jak je tomu v mnoha případech ve světě. [4]

2. Nebo mohou hrát hru na „Potěmkinovy vesnice“.

V zájmu vlastní ochrany, předstírat. I takové jednání má svá rizika a důsledky. Například neustálé obavy z odhalení, zatajování a samotné „chystání Potěmkinovy vesnice“ před příchodem inspekcí. Přičemž riziko odejmutí statutu školy ministerstvem není nižší než v prvním případě.

3. Dalším řešením je přizpůsobení se aktuálním legislativním podmínkám v podobě kompromisů.

Ustoupit z některého z principů sebeřízeného vzdělávání, nebo jej uplatnit tzv. polovičtě. Jenže…

Principy sebeřízeného vzdělávání se podmiňují. Jakmile byť jeden z nich není uplatněn, nebo jen zpola, nejedná se již o sebeřízené vzdělávání. To má vždy důsledky pro vnitřní motivaci a mezilidské vztahy.

Současná legislativa České republiky velmi konkrétně definuje: co, kdy, kde, jak, s kým a proč se mají děti a mladí lidé učit, čímž účinně překáží sebeřízenému vzdělávání. Navíc…

Strategie vzdělávací politiky ČR pro příštích deset let se sebeřízeným vzděláváním nepočítá.

Experti připravující vládní dokument Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ nám na jednáních o něm sdělili, že se sebeřízeným vzděláváním strategie nepočítá a že veškeré vzdělávání dětí by se mělo odehrávat v systému státního školství prostřednictvím povinné školní docházky.

Tato tvrzení podporují i citace z dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR 2030+ [5]

“Opatření mohou vzít v potaz také to, že díky aktuálnímu nálezu Ústavního soudu vzniká nový prostor pro regulaci soukromého školství, aby se nestalo alternativou selektivního výběrového proudu výrazně financovaného z veřejných prostředků a hrálo roli doplňku páteřního systému veřejných škol.”


Záznam z kulatého stolu k dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky do r. 2030+, kde nám zástupce MŠMT odpovídá na otázku, ze dne 28. 11. 2019.

Tento článek je popisem stávajícího legislativního stavu, proto se zde nebudeme zabývat vlivem nedobrovolného vzdělávání lidí na vnitřní motivaci a sebeúctu ani efektivitou učení mozku pod vlivem stresu. Ani tím, čemu se děti učí nuceným vzděláváním (kromě znalostí) a jak působí donucení ke vzdělávání, kontrola a hodnocení na pocit bezpečí, tedy jak přispívá k vytvoření bezpečného prostředí pro učení/pro život a jak ovlivňuje mezilidské vztahy.

Změnou, kterou ve světě hledáme, se musíme stát my sami.

Mahátma Gándhí

Úspěch hnutí za sebeřízené vzdělávání závisí do velké míry na počtu zapojených lidí. Odvaha uvidět a uznat pocity a nenaplněné potřeby lidí ve vdzělávání jsou předpokladem změny. Vyzýváme tímto jednotlivce, školy a další organizace k podpoře a zapojení.

Proto jsme založili Alianci pro sebeřízené vzdělávání. Abychom iniciovali změnu. Zasazujeme se o vytvoření nového legislativního rámce podporujícího autonomii lidí v životě, ve vzdělávání.

Naším cílem je, aby lidé měli možnost naplňovat si základní lidské potřeby v procesu vzdělávání. Sebeřízené vzdělávání opovídá na potřeby lidi ve vzdělávání. Je pro nás důležité, aby zřizovatelé škol, ředitelé a učitelé získali legitimní možnost uvolnit se do práce s dětmi a stát se autentickými, pokud si přejí poskytovat dětem služby pro sebeřízené vzdělávání a vytvářet tím podmínky pro naplňování zákládních lidských potřeb ve vzdělávání.

V září 2020 má být vládou schválena Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Více o “Strategii 2030+” píšeme např. v tomto článku.

Počátkem roku 2020 předáme MŠMT a ombudsmanovi petici. Rozmístíme po ČR podpisové archy. Naším cílem je navázat dialog s vládou a otevřít veřejnou diskusi. Chceme jednat o možnostech, jak zajistit ochranu a vzdělávání pro děti a mladé lidi ohrožené sociálním znevýhodněním tak, aby mohly být naplňovány všechny základní potřeby všech lidí, nikoli pouze některé potřeby, některých lidí a jen částečně, jak je tomu v případě současných řešení. PŠD a povinné kurikulum.

Napište nám o svých nápadech, námětech na spolupráci. Uspořádejme společně akci ve vašem regionu. Zapojte se do advokační činnosti, propojte nás s dalšími lidmi. Veřejně deklarujte svůj postoj ke vzdělávání, staňte se členem Aliance, finančně podpořte advokační činnost, mediální kampaň, podepište petici, zkrátka podpořte hnutí jakkoli vás napadne. Napište nám na info@seberizenevzdelavani.cz.


  1. Listina základní práv a svobod
  2. Školský zákon
  3. Bílá kniha, Rámcový vzdělávací program (RVP)
  4. V Německu byla zrušena Ammersee, v Nizozemí škola De Kampanje
  5. Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a stránka k tvorbě Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+