Vytvoření podmínek pro fungování současného školství paralelně se sebeřízeným vzděláváním
V současné době se stále více diskutuje o paralelách k současnému způsobu vzdělávání a jednotnému obsahu vzdělávání. Jednou z možností, kterou lze nabídnout, je koncept center pro vzdělávání vycházející ze zásad sociálních služeb. [6]
Koncept je založen na třech základních pilířích: standardech kvality sociálních služeb, poznatcích z neurověd o fungování mozku v procesu učení a konceptu efektivních strategií naplňování bio-psycho-sociálních potřeb, resp. wellbeingu. Tato východiska jsou zásadní pro pochopení, jak se lidé učí a jak mohou být vzdělávací procesy optimalizovány v souladu s poznáním o evolučním a kognitivním vývoji.
Jedním z klíčových aspektů tohoto konceptu je pochopení, že lidé se učí mimo jiné nápodobou. Toto tvrzení je podloženo řadou výzkumů v oblasti neurověd, které ukazují, že mozek je v procesu učení aktivován napodobováním chování ostatních. Tento princip je zvláště významný u dětí, které se učí vztahovat tím, že pozorují, jak se chováme, my dospělí.
Jak to vidím já, výchova tedy není jen o tom, co dětem říkáme, že je správné, ale především o tom, jak se ke světu, k nim a k sobě navzájem chováme. Pokud chceme vychovávat děti k respektu, nestačí tento respekt vysvětlit, ale také ho projevovat ve svém každodenním chování. Pochopení respektu, schopnost o něm hovořit a považovat jej za správný ještě neznamená, že jsme v každodenním životě schopni respektujícího přístupu. Právě prostřednictvím nenásilné respektující komunikace se respekt nejlépe projevuje. Jinými slovy, jsme uvěřitelní teprve tehdy, když myslíme, jak mluvíme, jak jednáme- jsme-li kongruentní.
V kontextu sebeřízeného vzdělávání je tedy důležité nejen vysvětlovat a učit, ale také ukazovat a být vzorem. Protože, čím je lidskost bez respektu? Respekt je základním stavebním kamenem všech zdravých vztahů a je nezbytný pro vytváření bezpečného a podporujícího prostředí, ve kterém se mohou lidé učit a růst. Co však máme na mysli respektem? Co je respektující přístup, jak se projevuje a jak jej odlišíme od mocenského přístupu?
Východiska sebeřízeného vzdělávání v souladu s principy sociální práce a respektujícím přístupem
- Svobodné rozhodování – Respekt k důstojnosti člověka je základním principem. Ten, kdo se vzdělává, má možnost rozhodovat o způsobu a obsahu svého vzdělávání. Má možnost volit si z dobrovolné nabídky služeb, rozhodovat o jejich změně a ukončení a volit si vlastní cíle (nejen) vzdělávání, jakož i způsob vyhodnocení svého vzdělávání.
- Dobrovolnost – Všechny služby jsou poskytovány s informovaným a plným souhlasem uživatele.
- Individuální přístup – Nabídka podpory vzdělávajících se v sebeřízení může sloužit k samostatnému naplňování bio-psycho-sociálních potřeb. Nejedná se tu však o individuaci a personalizaci způsobů vzdělávání a vzdělávacího obsahu v rámci jakéhokoli předepsaného rámce, jak se také o těchto pojmech hovoří. Jedná se naopak o možnost autonomního naplňování potřeb (nejen) po vzdělání. Vzdělávající se rozhoduje o tom, co, kdy, kde, jak, s kým a proč se učí.
- Respekt k důstojnosti – Uznání pocitů a potřeb jedince, respekt k volbě způsobů naplňování potřeb.
- Volná hra – Jako účelný způsob naplňování bio-psycho-sociálních potřeb všech vývojových stádií lidí. Svobodná hra jako synonymum pro pojmy práce, učení, vzdělávání, hraní si.
- Připravené prostředí – Svět je rozmanitým připraveným prostředím. Příroda, nástroje soudobé kultury, místa ke sdílení praxe a zdrojů jsou přirozenou součástí vzdělávacího procesu.
- Role dospělých v procesu sebeřízeného vzdělávání – je rolí inspirace. Dospělí jsou vzory k nápodobě svým osobnostním rozvojem.
Někdo kdysi v minulosti s nadsázkou prohlásil, že povinná školní docházka je jako svržení atomové pumy na komára. Současně s tímto burcujícím tvrzením vyzval k podpoře dospívajících způsobem, který přirovnal k cílenému laseru. Předpokládám, že touto bulvarizující glosou měl potřebu sdělit, že děti ohrožené zanedbáváním, znevýhodněním, sociálním vyloučením či trestnou činností můžeme chránit a podporovat účelněji, že možná nedávají smysl centrální plošná opatření, jak ilustruje například to, kdy byla v ČR zavedena povinná předškolní docházka.
Předškolní vzdělávání je povinné pro dítě, které do začátku školního roku dovrší pěti let. Tato povinnost se zavedla od školního roku 2017/2018 navzdory výstupům studie proveditelnosti, kterou si zadalo samo ministerstvo školství, ze které vyplývalo, že opatření bude mít malý nebo žádný efekt, je-li cílem zapojit do státního systému školství znevýhodněné děti. Naopak se po zavedení opatření, které se dotklo všech rodin s pětiletými dětmi, potvrdilo, že se děti znevýhodněné či vyloučené nepodařilo nejen zapojit, ale ani dohledat jejich rodiny. [9, 10, 11]. Ačkoli se opatření neosvědčilo, jeho důsledky přetrvávají. Zákon o povinném předškolní vzdělávání je platný dál. Je takové opatření diskriminační? Posuďte sami.
Některé neziskové organizace v České republice a nyní také zástupci tvůrců legislativ uvažují o tom, že by prosadily prodloužení povinné školní docházky. Jeden z návrhu je zkrácení docházky na základní na 8 let a přidání dvou povinných na střední škole.
Analýza povinného předškolního vzdělávání České školní inspekce nicméně hovoří o neefektivitě tohoto legislativního opatření a vyzdvihuje:
„Do předškolního vzdělávání se nepodařilo zapojit všechny děti, pro které byl poslední školní rok povinný (zhruba 3 % dětí z populačního ročníku). Často jde právě o děti, pro něž by bylo předškolní vzdělávání nejvíce přínosné, protože pochází ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí, které na jejich potřeby v oblasti vzdělávání nedokáže adekvátně reagovat.“
Člověk v tísni, o. p. s., naopak doporučuje: „… jeden rok nestačí: Ukázalo se, že v průběhu jednoho školního roku nelze dohnat hendikepy těchto dětí zejména v oblasti kognitivního vývoje. Dle učitelek MŠ jsou podpůrná opatření účinná pouze v případě, že dítě navštěvuje zařízení předškolní výchovy déle než jeden rok, a pokud možno pravidelně.“ [11]
Cílem současného systému školství je deklarovaný rovný přístup ke vzdělávání a zajištění gramotnosti pro úspěšný profesní, osobní a občasnký život. Zajistí však plánované změny ve způsobu a obsahu vzdělávání absenci diskriminace? Nebo se diskriminace přesune pouze na další menšiny a jednotlivce?
Respektovat někoho, s kým souhlasím, je snadné. Domnívám se však, že respekt se projevuje právě tím, jak se chovám tehdy, když se mnou někdo nesouhlasí, nesdílí postoje a hodnoty. Hodnota demokracie se prý pozná podle toho, jak dokáže společnost pečovat o nejmenší z menšin, o jednotlivce, kteří mají stejné lidské potřeby, ale třeba i zásadně se liší ve způsobech jejich naplňování.
Jak se projeví tato kompetence, schopnost respektovat a být respektován v navrhování vládních opatření a prosazování změn v oblasti vzdělávání?
Jak na to? Možnosti máme, stejně jako zkušenosti a osvědčené postupy.
Sociální práce se rozvíjí od nepaměti. Počátky sociální práce, jak ji známe dnes, se datují do středověku. Nabízeli ji jednotlivci, skupiny, organizace, instituce. Byla financována přímou platbou uživatlů služeb, donory, církvemi, z veřejných sbírek. Stejně jako vzdělávání a péče o zdraví.
Existují metody sociální práce umožňující vyhledávání ohrožených dětí, tzv. depistáž – aktivní vyhledávání potenciálních klientů ohrožených nepříznivou sociální situací. Také poradenství, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, video-trénink interakcí, nízkoprahová denní centra pro děti a mládež, tísňová péče, raná péče, pečovatelské a asistenční služby, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, terénní programy, sociální rehabilitace a další.
Poskytovatelé sociálních služeb nabízejí pestrou nabídku služeb. Tyto služby poskytuje stát, např. prostřednictvím OSPOD a další vládní i nevládní organizace. [8]
Přeji si zachovat současný způsob poskytování vzdělávacích služeb pro ty, kterým vyhovuje. Avšak v rámci současného vývoje společnosti a vzdělávacích trendů se otevírá prostor pro nové formy vzdělávání, které mohou být nabízeny spolu s výše uvedenými sociálními službami.
V tomto kontextu bych ráda představila koncept “sociálně vzdělávacích služeb”. Tyto služby jsou navrženy tak, aby umožnily dospívajícím autonomní naplňování svých bio-psycho-sociálních potřeb. Tento přístup je založen na východisku, že vzdělávání by mělo být procesem, který je pro jedince přirozený, motivující a naplňující, aby byl efektivní a celoživotní.
Sociálně vzdělávací služby jsou navrženy, aby byly atraktivní pro uživatele. Lidé je využívají z vnitřní motivace, což je klíčové pro jejich efektivitu. Díky tomu mají tyto služby potenciál stát se přirozeně inkluzivními, tedy otevřenými pro všechny bez ohledu na jejich sociální, ekonomický nebo kulturní status.
Domnívám se, že tyto služby mají obrovský potenciál jak pro inkluzi, tak pro prevenci “dropoutů”, tedy předčasného ukončení studia ve vzdělávacích institucích. Zároveň mohou být efektivním nástrojem pro podporu celoživotního vzdělávání, tedy konceptu, který zdůrazňuje význam učení se a rozvíjení dovedností po celý život.
V tomto smyslu mohou sociálně vzdělávací služby představovat významný krok k vytvoření inkluzivní, motivující a efektivní vzdělávací infrastruktury pro budoucnost.
Lidé si vytvářejí vlastní vzdělávací příležitosti, jako jsou komunitní školy a skupiny pro individuální vzdělávání, možná proto, že hledají způsoby, jak lépe naplnit své jedinečné potřeby. Bez jakéhokoli úmyslu kritizovat existující vzdělávací systém nebo demokratické hodnoty, můžeme otevřeně a s porozuměním uznat, že povinná školní docházka a jednotné kurikulum nemusí být vždy schopné naplnit potřeby většiny lidí.
Koncept inkluzivního sociálně vzdělávacího centra si můžete přečíst tady.
Část 2 | Rozpor sociálních služeb a školského systému
Část 4 | Financování, rovný přístup a spravedlnost
Část 5 | Kdo je zodpovědný a jak se stát změnou
Zdroje:
Koncept inkluzivního sociálně vzdělávacího centra (ISVC) https://seberizenevzdelavani.cz/koncept_isvc.pdf
Sebeřízené vzdělávání zdroje a výzkum na webu Aliance pro sebeřízené vzdělávání
Gray Peter, Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje. Praha, Nakladatelství Pupenec, 2023
[1] Joseph Spinazzola, Bessel van der Kolk a Julian D. Ford, Developmental Trauma Disorder: A Legacy of Attachment Trauma in Victimized Children, 2021
Více než stovka zdrojů na téma vývojové trauma a PTSD, publikace výzkumů, studie https://en.wikipedia.org/wiki/Psychological_trauma
[2] Deci, EL Účinky externě zprostředkovaných odměn na vnitřní motivaci. Časopis osobnosti a sociální psychologie. 1971; 18: 105-115.
Deci, EL, & Ryan, RM Jiskrová motivace a sebeurčení v lidském chování. New York: Plenum; 1985.
Deci, EL, & Ryan, RM “Co” a “proč” cílů: Lidské potřeby a sebeurčení chování. Psychologické vyšetření. 2000; 11: 227-268.
Deci, ED, & Ryan, RM Příručka výzkumu sebeurčení. New York: Univerzita Rochester Press; 2002.
Ryan, RM, & Deci, EL (2000). Teorie sebeurčení a usnadňování vnitřní motivace, společenského rozvoje a blahobytu. American Psychologist, 2000 ; 55: 68-78.
[3] A cross-cultural analysis of autonomy in education: A self-determination theory perspective, Valery I. Chirkov, 2009.
[4] Zde jsou desítky zdrojů, výzkumů, publikací o tom, co umožňuje a brání osobní účinnosti https://cs.wikipedia.org/wiki/Self-efficacy
[5] Stanley Milgram (2004). Obedience to Authority: An Experimental View. New York: HarperCollins.
Stanley Milgram (1992) (edited by John Sabini and Maury Silver). The Individual in a Social World: Essays and Experiments. Second Edition. New York: McGraw-Hill.
Stanley Milgram (1963). Behavioral study of obedience. Journal of Abnormal and Social Psychology, Vol. 67, pp. 371-378.
Blass, T. (2004). The Man Who Shocked the World: The Life and Legacy of Stanley Milgram. New York, NY: Basic Books.
[6] Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Standardy kvality sociálních služeb https://www.mpsv.cz/standardy-kvality-socialnich-sluzeb
[7] Web ASV https://www.seberizenevzdelavani.cz
[8] Respektovat a být respektován, Nováčková a Nevolová (2020), ISBN: 978-80-87917-50-3
[9] Oxford Research Encyclopedia of Education, Peter Gray, Self-Directed Education—Unschooling and Democratic Schooling (2017) https://cdn2.psychologytoday.com/assets/self-directed_ed.-published.pdf
[10] Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Metody sociální práce
https://www.mpsv.cz/documents/20142/1864403/mpsv_prirucka+praxe+soc+prace_NET.PDF/
[11] Odbor sociální péče o dítě ČR, Metody sociální práce https://www.ospod.cz/informace/metody-socialni-prace/
Definice a zásady poskytování služeb nízkoprahových center v ČR https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%ADzkoprahov%C3%A9_za%C5%99%C3%ADzen%C3%AD
