Financování sociálních a vzdělávacích služeb: Překonání výzev dotačního systému
V současné době se sociální a vzdělávací služby často financují prostřednictvím státních dotací. Tento systém však přináší řadu problémů a výzev, které mohou vést k neefektivitě a plýtvání zdroji. Tento článek se zaměřuje na způsoby financování těchto služeb, které by mohly přinést větší efektivitu a kvalitu.
Státní dotace a jejich problémy
Organizace poskytující sociální a vzdělávací služby se často stávají zájmovými skupinami napojenými na veřejné finance a státní správu. Toto napojení může vést k neefektivnímu financování a správě těchto služeb. Existuje riziko plýtvání a zneužívání dotací, protože tyto organizace nemají motivaci investovat vlastní prostředky do svého rozvoje, když mohou získávat finance z daní občanů. Kromě toho může být efektivita a kvalita těchto služeb spekulativní, protože jejich měření je často obtížné.
Dalším problémem je, že legislativa často definuje monopol na poskytování těchto služeb. To znamená, že jen některé organizace splňují podmínky pro získání povolení k činnosti. Bez konkurence však není dostatečný tlak na zvyšování kvality a efektivity služeb.
Způsoby financování
Financování sociálních a vzdělávacích služeb je komplexní problém, který vyžaduje promyšlené a inovativní řešení. Zatímco státní dotace mají své výzvy, existují způsoby financování, které by mohly přinést větší efektivitu a kvalitu. Je, myslím, důležité pokračovat v diskusi a výzkumu těchto alternativ, aby by lidé měli možnost pro sebe nalézat rozmanitá řešení
Jednou z možných metod je dobrovolné financování. Když lidé mohou volit mezi různými službami a rozhodovat přímo, kam směřují jejich peníze, vytváří se přirozený tlak na zvyšování kvality služeb. Tento systém by mohl také přinést větší spravedlnost, protože by umožnil rodičům vybrat si služby, které chtějí podpořit, a které odpovídají potřebám jejich dětí.
Nicméně, je důležité vzít v úvahu, že tento způsob financování, stejně jako ten současný, přinese stejné výzvy v případě nejchudších a nemotivovaných. Jak to vidím, je třeba neustat, inovovat a hledat řešení, jak zajistit, že lidé budou mít přístup k nabídce kvalitních vzdělávacích a sociálních služeb, bez ohledu na jejich finanční situaci, ale současně bez diskriminace jedněch na úkor ostatních.
Rovný přístup ke vzdělávání a spravedlnost bezplatného vzdělávání
Princip spravedlivého a rovného zacházení je zásadním pilířem naší společnosti. V kontextu školství se však může zdát, že tento princip není vždy naplněn. Rodiče, kteří prostřednictvím daní přispívají na financování školství, často nemají možnost vybrat si vzdělávací systém, který by nejlépe odpovídal individuálním potřebám jejich dětí.
Tato situace může vést k pocitu frustrace a nespravedlnosti, když rodiče nemají možnost rozhodovat o tom, jaké služby budou za své peníze podporovat. Navíc mnoho rodičů investuje další prostředky do dodatečných vzdělávacích příležitostí, které sami pro své děti organizují.
Je důležité uznat, že každý rodič si přeje pro své dítě to nejlepší možné vzdělání. Proto je nezbytné, aby systém školství byl flexibilní a umožňoval různé formy vzdělávání, které by odpovídaly různým potřebám a představám dětí a rodičů o tom, co je pro ně nejlepší.
Spravedlivý způsob přerozdělování veřejných prostřdků, nebo přesunutí diskriminace na jiné skupiny a jednotlivce
Osobně mám určité výhrady k návrhu na zavedení takzvaných státních poukazů na vzdělávání, známých jako vouchery. Jeden z hlavních argumentů pro jejich zavedení je možnost rodičů rozhodovat o financích určených na vzdělávání svých dětí. Nicméně, je pravděpodobné, že stát by výplatu těchto voucherů podmínil kontrolou. Klíčovou otázkou je, zda jsou poukazy skutečně využity na vzdělávání. Tato otázka nás vede k definici vzdělávání – co přesně vzdělávání znamená? Kdo a jak ho může poskytovat? Existuje tak riziko, že by mohlo dojít k omezení současných legislativních možností.
Dále je třeba vzít v úvahu potřeby daňových poplatníků, kteří by si možná přáli poukazy na služby v oblasti zdravotnictví, zemědělství nebo dopravy. Jak by byly naplněny jejich potřeby spravedlnosti a rovného zacházení?
A konečně, musíme se zamyslet nad tím, že samotné děti nemají bez svých zákonných zástupců přístup k těmto službám. Je spravedlivé, že děti nemají možnost vybrat si způsob vzdělávání ani školu, pokud jim tuto volbu nedají dospělí? Toto jsou otázky, které si myslím, že je důležité zvážit při diskusi o vzdělávacích voucherech.
Motivace ke vzdělávání nebo trestání dětí dvojím znevýhodněním
Měli bychom zvážit, zda je spravedlivé trestat, ba dokonce kriminalizovat rodiny, které nesplní povinnost poslat své děti do školy, pokud jim tento způsob vzdělávání brání v naplňování bio-psicho-sociálních potřeb vlastním způsobem nebo se tam děti cítí nešťastné. Myslím si, že v takových situacích jsou děti trestány dvojnásobně. Nejenže jsou vystaveny většímu znevýhodnění, ale také mohou být ohroženy chudobou, pokud jejich rodiče dostanou méně sociálních dávek, na kterých se stali závislými kvůli sociální politice. [7]
Hledání konsensu a spravedlnosti pro všechny
Bylo by spravedlivé, kdyby se všichni občané dohodli na definicích, cílech, formách, obsazích a financování vzdělávání. Avšak, s největší pravděpodobností se tak v blízké budoucnosti nestane. Osobně si myslím, že se to nikdy nestane. Proto se nemohu zbavit dojmu, že jediným spravedlivým řešením by bylo dobrovolné financování a volitelné vzdělávání. Měli by zůstali v rukou lidí a ti by měli možnot rozhodovat o svých penězích na své životní, a tedy i vzdělávací, cestě.
Vzdělávání nejchudších a nemotivovaných
The Beautiful Tree: A Personal Journey Into how the World’s Poorest People are Educating Themselves, kterou napsal James Nicholas Tooley, profesor podnikání ve vzdělávání a vzdělávací politiky na Buckinghamské univerzitě, autor dokumentuje své překvapivé zjištění, že soukromé školy poskytují kvalitní vzdělání milionům chudých dětí v rozvojovém světě. Zatímco rozvojoví experti trvají na tom, že cesta z chudoby vede přes investice do veřejných škol, autor na základě svých terénních výzkumů v Indii, Číně a Africe tvrdí, že chudé vzdělávají drobní podnikatelé.
V jednom indickém regionu navštěvuje soukromé školy 80 % městských a 30 % venkovských dětí; v čínské provincii Kan-su se v malých vesnicích nachází 586 soukromých škol, přestože se stát nabízí veřejný systém bezplatného školství.
Navzdory všeobecně přijímané moudrosti je skromné školné v soukromých školách pro většinu lidí dostupné a rodiče je považují za lepší než státní školy, které jsou často postiženy, jak to vidí místní, korupcí a nekompetentností.
Tooley tvrdí, že na podporu těchto institucí by měly být investovány soukromé rozvojové fondy, a to prostřednictvím poukázek pro rodiče a mikrofinančních půjček školám.
„Autorův poutavý styl mění to, co by mohlo být suchou, i když překvapivou výzkumnou zprávou, v dojemné vyprávění o tom, jak chudí rodiče bojují proti velkým překážkám, aby svým dětem poskytli bohaté vzdělávací příležitosti.“, citace z předmluvy.
Koncept inkluzivního sociálně vzdělávacího centra si můžete přečíst tady.
Část 2 | Rozpor sociálních služeb a školského systému
Část 3 | Koncept sociálně vzdělávacích služeb
Část 5 | Kdo je zodpovědný a jak se stát změnou
Zdroje:
Koncept inkluzivního sociálně vzdělávacího centra (ISVC) https://seberizenevzdelavani.cz/koncept_isvc.pdf
Sebeřízené vzdělávání zdroje a výzkum na webu Aliance pro sebeřízené vzdělávání
Gray Peter, Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje. Praha, Nakladatelství Pupenec, 2023
[1] Joseph Spinazzola, Bessel van der Kolk a Julian D. Ford, Developmental Trauma Disorder: A Legacy of Attachment Trauma in Victimized Children, 2021
Více než stovka zdrojů na téma vývojové trauma a PTSD, publikace výzkumů, studie https://en.wikipedia.org/wiki/Psychological_trauma
[2] Deci, EL Účinky externě zprostředkovaných odměn na vnitřní motivaci. Časopis osobnosti a sociální psychologie. 1971; 18: 105-115.
Deci, EL, & Ryan, RM Jiskrová motivace a sebeurčení v lidském chování. New York: Plenum; 1985.
Deci, EL, & Ryan, RM „Co“ a „proč“ cílů: Lidské potřeby a sebeurčení chování. Psychologické vyšetření. 2000; 11: 227-268.
Deci, ED, & Ryan, RM Příručka výzkumu sebeurčení. New York: Univerzita Rochester Press; 2002.
Ryan, RM, & Deci, EL (2000). Teorie sebeurčení a usnadňování vnitřní motivace, společenského rozvoje a blahobytu. American Psychologist, 2000 ; 55: 68-78.
[3] A cross-cultural analysis of autonomy in education: A self-determination theory perspective, Valery I. Chirkov, 2009.
[4] Zde jsou desítky zdrojů, výzkumů, publikací o tom, co umožňuje a brání osobní účinnosti https://cs.wikipedia.org/wiki/Self-efficacy
[5] Stanley Milgram (2004). Obedience to Authority: An Experimental View. New York: HarperCollins.
Stanley Milgram (1992) (edited by John Sabini and Maury Silver). The Individual in a Social World: Essays and Experiments. Second Edition. New York: McGraw-Hill.
Stanley Milgram (1963). Behavioral study of obedience. Journal of Abnormal and Social Psychology, Vol. 67, pp. 371-378.
Blass, T. (2004). The Man Who Shocked the World: The Life and Legacy of Stanley Milgram. New York, NY: Basic Books.
[6] Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Standardy kvality sociálních služeb https://www.mpsv.cz/standardy-kvality-socialnich-sluzeb
[7] Web ASV https://www.seberizenevzdelavani.cz
[8] Respektovat a být respektován, Nováčková a Nevolová (2020), ISBN: 978-80-87917-50-3
[9] Oxford Research Encyclopedia of Education, Peter Gray, Self-Directed Education—Unschooling and Democratic Schooling (2017) https://cdn2.psychologytoday.com/assets/self-directed_ed.-published.pdf
[10] Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Metody sociální práce
https://www.mpsv.cz/documents/20142/1864403/mpsv_prirucka+praxe+soc+prace_NET.PDF/
[11] Odbor sociální péče o dítě ČR, Metody sociální práce https://www.ospod.cz/informace/metody-socialni-prace/
Definice a zásady poskytování služeb nízkoprahových center v ČR https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%ADzkoprahov%C3%A9_za%C5%99%C3%ADzen%C3%AD
