RVP pod drobnohledem: Má vědecký základ a etické opodstatnění?

Vědí úřady, co je (smysluplné) vzdělání?

Mám čtyřletou dceru.

Za rok by měla nastoupit do povinného předškolního vzdělávání. Za další pak do základní školy, kde se pro ni stane závazným rámec, který jsme si jako rodina nikdy nevybrali – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – RVP.

Nejsme rodina vzdorující vzdělávání ani rebelové, kteří se potřebují vymezovat autoritám či zviditelňovat. Nelibujeme si v dramatech. Naopak. Máme rádi soukromí, náš klidný způsob života.

Jsme lidé, kteří se učí každý den – z přírody, z rozhovorů i ostatních mezilidských interakcí, ze soudobého poznání o světě z knih, vědecké práce a spolupráce s umělými inteligencemi. Věříme, že vzdělání je hluboce osobní. Jedinečný akt učení. A právě proto ve mně rezonují otázky, které nejdou umlčet.

1. Kdo dnes skutečně ví, co potřebuje každé šestileté dítě, aby v sobě udrželo radost ze života, smysl, chuť pečovat o zdraví, vztahy a Zemi? Kdo z těch, kdo tvořili a uzákonili kurikulum – RVP, zná mé dítě?

2. A co když se právě ona – a tisíce dalších dětí – stanou těmi, na kterých se bude v praxi zjišťovat, zda nový rámec obstojí?

Stejně jako byly předchozí generace dětí tichou odpovědí na otázku: Jak obstála dosavadní kurikula a způsoby vzdělávání?

Proto jsem se rozhodla sepsat sérii věcných článků, ve kterých hledám odpověď na otázku: Má nové revidované RVP vědecký základ a etické opodstatnění? Cílem této série je nabídnout prostor k zamyšlení – abychom si tuto otázku mohli položit společně a hledali odpověď z různých úhlů. Budu ráda, pokud se se mnou podělíte o to, k jakým závěrům jste došli vy.

Realita nového povinného kurikula v ČR

RVP pod lupou

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání vznikl s dobrými úmysly.

Stačí však dobrý úmysl k tomu, aby byl závazným rámcem pro všechny děti od 6 do 15 let – a stal se pro jejich rodiny cestou, kterou nelze bez následků odmítnout?

Potřebujete, jako já, vědět, zda RVP skutečně odpovídá tomu, co dnes víme o vývoji člověka, o učení, o psychice, o světě, který naše děti budou obývat?

Tento text je začátkem série, ve které se na RVP podíváme očima:

– rodiče, který má nést odpovědnost za své dítě,

– vědce, který ctí důkazy,

– a člověka, který miluje Zemi a vnímá vzdělání jako možnost ji chránit.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) je v České republice závazným dokumentem, podle nějž se řídí výuka na základních školách.

Stanovuje, co se mají děti od 6 do 15 let učit, v jakých oblastech, s jakými výstupy a jaké kompetence by si měly osvojit.

RVP ZV 2025 je výsledkem revize, která byla představena jako nejvýznamnější změna českého vzdělávání od roku 2005. Vznikal pod gescí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) a Národního pedagogického institutu (NPI). Proces jeho tvorby byl řízen tzv. odbornými skupinami (lidmi v rolích expertů na jednotlivé oblasti, zástupci škol, akademici), které měly vytvořit nový rámec v souladu s potřebami 21. století. Do praxe má být povinně postupně zaváděn do roku 2030.

Autoři dokumentu uvádějí, že se inspirovali těmito mezinárodními rámci a zdroji:

OECD Learning Compass 2030

UNESCO Education for Sustainable Development (ESD 2030)

Frameworky digitální gramotnosti EU – DigComp

CASEL framework (sociálně a emoční učení)

Výstupy mezinárodních šetření (PISA, PIRLS, TIMSS)

Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+

Deklarovaným cílem nové verze RVP je:

1. Připravit děti na rychle se měnící svět,

2. Podpořit udržitelný rozvoj, digitální kompetence a duševní zdraví,

3. Zajistit rovné příležitosti,

4. A vytvořit rámec, který školám poskytne flexibilitu a srozumitelnost.

Ale co když RVP – tváří v tvář skutečným výzvám současného a budoucího světa – selže?

Co když i pak budou úřady tvrdit opak a rámec oslavovat – zatímco odpovědnost za nedosažené cíle ponese někdo jiný?

Co když děti, které tímto rámcem projdou, budou těmi, na nichž se v praxi ověřuje, zda RVP funguje – bez možnosti se svobodně rozhodnout, zda se toho chtějí účastnit?

Kdo ponese důsledky? Ne stát. Ne odborné komise. Ale děti – protože ony s těmito důsledky budou žít.

Klíčové otázky, které si v této sérii položíme:

Je prokázáno, že RVP ZV odpovídá lidským (vývojovým) potřebám?
Existuje evidence-based poznání o tom, co by se měly všechny děti 6–15 let učit (v letech 2030+), jak, kde a proč?
Vychází RVP ZV z kauzálně ověřených dat, která potvrzují, že vede (a povede také v letech 2030+) ke spokojenému, zdravému a udržitelnému životu?
Byl RVP sestaven s přístupem k robustním vědeckým metaanalýzám nebo RCT studiím?
Zohledňuje RVP skutečné podmínky a výzvy života a nároky a život na Zemi v letech 2030+?

V této sérii článků budeme analyzovat, co víme, co nevíme, co předpokládáme – a co si jen přejeme, aby bylo pravda.

Zajímat se budeme o etiku povinného RVP, které nelze bez následků odmítnout – zejména v potenciální situaci, kdy není prokázáno, že odpovídá potřebám dětí, jejich rodin a života na Zemi v roce 2030+. Nebo pokud jednoduše neexistuje poznání o jeho vlivu a důsledcích.

Druhý článek se zaměří konkrétně na to, jaké rámce (OECD, UNESCO, CASEL, DigComp) byly při tvorbě RVP použity a zda samy mají vědeckou validitu.

Tady budou přibývat články

SÉRIE ČLÁNKŮ: Má nové RVP vědecký základ a etické opodstatnění? Realita povinného kurikula v ČR

Článek 2: Pilíře RVP: důkazy, nebo ideologie a víra v autority?

Článek 3: Etika povinného kurikula: Co když stát neví, co je správné vzdělání?

Článek 4: RVP není pro nás, ale „ne“ není povoleno