1. Hra je součástí neurobiologie všech savců.
2. Hra je jedním ze sedmi primárních emočních systémů, které jsou v lidském mozku předprogramovány.
3. Herní obvody (neboli herní systém) ve středním mozku jsou klíčové pro zapojení mozkové kůry (horní části mozku) v prvních letech života.
4. Hra je v mozku zakořeněna tak hluboko, že slouží jako základní motivační hnací síla.
5. Nedostatek volné hry vede k depresím a může narušovat sociální a emocionální vývoj a učení.
Hra je pro mnohé synonymem odpočinku, zábavy a relaxace. V případě dětí zase dospělými řízenou aktivitou. Ale co když je hra mnohem více než jen přestávkou mezi učením nebo prací? Co když se skrze hru učíme, rozvíjíme a pracujeme?
Může být volná hra způsobem, jak člověk poznává svět kolem sebe? Může být prostředkem, seberozvoje, prevencí napomáhající odolnosti? Můžeme ve hře nalézat wellbeing – stav, kdy se cítíme fyzicky, psychicky a sociálně zdraví? Je možné, že hra je pro člověka vývojovou potřebou?
Představte si svět, kde děti i dospělí nemají dostatek času na hru. Může to ovlivnit jejich motivaci, spokojenost a celkové zdraví? Možná nás omezuje nedostatek vhodného prostředí pro hru, což nás zbavuje možnosti učit se a pracovat smysluplně.
Jak by vypadala společnost, kdyby si v ní každý jen hrál? Mnozí vnímají hru jako zahálku, jako něco nehodnotného. Ale proč bychom si neměli hrát? Proč bychom si měli odepřít to, co nám může přinést radost, učení a růst? Odkud pramení vaše přesvědčení o hře? Kdo vás učil o hře a jakým způsobem?
Nakonec si můžete představit svět, který by podporoval a umožňoval svobodnou hru. Svět, kde by hra byla součástí práce i vzdělávání. Jak by to změnilo náš pohled na život, na sebe a na svět kolem nás?
Zdroje:
National Institute For Play databáze: Více než 100 knih, více než 500 článků a mnoho videí a dalších zdrojů o vědě o hře.
Můžete také vyhledávat heslo „neuroscience play brain“.