centrum _ komunita

„Doupě“ – vzniklo organicky 🙂 v roce 2013. Evolvuje v kontextu potřeb zapojených lidí. Prostě jsme s dětmi a objevujeme Svět. Jsme komunitou sebeřízeného učení (self-directed learning community). Setkáváme se v Modřanech v blízkosti zastávky Nádraží Modřany. Sdílíme životní postoje a hodnoty. Je nám spolu dobře, proto se scházíme. Děti jsou zapsány na školách k individuálnímu vzdělávání. Jsou s námi když chtějí a potřebují. Takový model se nejvíce přibližuje sebeřízenému vzdělávání – rozhodnou-li se děti pro jiný způsob vzdělávání, než jakým je školní docházka a jejich blízcí jim tuto volbu umožní – za současných legislativních podmínek definujících povinné předškolní a základní vzdělávání. Nebo navštěvují školy a jsou s námi tehdy, když mají čas. Pořádáme akce a organizujeme společně aktivity – výlety, pobyty, exkurze, semináře, kurzy, workshopy – učíme se společně.

Uvědomujeme si, že sebeřízení v procesu učení může být synonymem pro sebeřízení v životě. Jako takové je sebeřízené vzdělávání fundamentálním předpokladem celoživotního vzdělávání. Sebeřízení považujeme za chování podmiňující svobodu člověka.

  • je místem pro vzájemnou inspiraci lidí = dětí, mladých lidí a dospělých – toužících po sebeřízení, sebeúčinnosti, seberealizaci, sebevyjádření, sebelásce, mezilidské vzájemnosti, dobrovolné spolupráci

  • je prostorem pro podporu v procesech dobrovolného rozhodování, uplatňování vůle dětí a mladých lidí v kultuře v níž žijeme, nejen v otázkách učení/vzdělávání

  • informuje o formách učení/vzdělávání jako jsou sebeřízené vzdělávání (self-directed education/learning), unschooling, domácí vzdělávání (homeschooling)

  • informuje o aktuálním dění v legislativách států

  • informuje o paradigmatech jako adultismus, ageismus a dalších formách diskriminace dětí a mladých lidí.

  • realizuje mnohé formy sebeřízeného – informálního vzdělávání

  • má svá pravidla – která si pročtěte, chcete-li se přidat


Co je sebeřízené učení a sebeřízené vzdělávání?

Rozhodnou-li se lidé dobrovolně z vnitřní motitvace učit – co, proč, kdy, kde, jak a s kým sami chtějí a potřebují, realizují-li na základě této volby proces vzdělávání, mají-li kdykoli možnost skončit, pak se sebeřízeně učí a vzdělávají.

Sebeřízené učení pro nás znamená iterovaný dobrovolný z vnitřní motivace se odehrávající proces myšlení a jednání člověka vedoucí k integraci a vlastní interpretaci vjemů a „paměťových záznamů“.

Sebeřízené vzdělávání je pro nás procesem napomáhajícím sebeřízenému učení. Je s ním v souladu do té míry, aby byly naplněny všechny podmínky definice sebeřízeného učení.

Proč sebeřízení?

Autentický proces účení lidí vedoucí k důvěře, otevřenosti, blízkosti s lidmi, seberealizaci, sebeúčinnosti, sebevědomí, sebelásce, respektu k lidem, vlastnictví, sebevlastnictví, nenásilné komunikaci, zodpovědnosti za sebe, vztahy i prostředí, prožitku spokojenosti a štěstí člověka je realizován jen tehdy, je-li dobrovolným, poznává-li a pozoruje-li při něm člověk výše vyjmenované hodnoty, životní postoje, dovednosti a schopnosti u ostatních lidí. Má-li možnost je testovat, dělat chyby a nalézat vlastní řešení. Zkrátka… sebeřízení se dá naučit jen sebeřízením.

Zodpovědnosti se lidé učí tím, že činí doborvolná rozhodnutí a mají možnost zažít jejich konsekvence.

Potřebujeme a propagujeme dobrovolnost, respekt k osobnímu vlastnictví, času, sebevlastnictví a nenásilnou komunikaci.

Proto podporujeme Svobodu Učení

i@seberizenevzdelavani.cz


Lidé

Michaela Stirner Řeřichová

„Doupěti“ jsem děvčetem pro všechno – co je potřeba. Od vaření obědů, přes foukání kolen i duší, po organizaci akcí, papírování a komunikaci s každým, vždy a všude (téměř). Studovala jsem ekonomii a sociální práci. Pracovala jsem, mimo jiné, v nízkoprahových klubech pro tzv. sociálně znevýhodněné děti“. Měla jsem možnost pozorovat, jak obligatorní vzdělávání mění vnitřní motivaci dětí a jaký socioekonomický vliv má na jejich okolí. To, čemu se v naší kultuře říká „vzdělávání, sociální práce“, jsem poznala jako objekt péče i z pozice tzv. „profesně pomáhajícího“. Obé ve mně zanechalo touhu po svobodě tím větší, čím delší setrvání v sociálních experimentech s názvy „dětství“, „vzdělávání“ a „profesionalizace solidarity“ = sociální práce, si dovedu představit. Tzv. „dětství“ – jak je definováno dnešním paradigmatem adultismu – naštěstí skončilo. Můžu se dobrovolně rozhodovat o větší oblasti svého života. Spolupracuji s každým, kdo lidem = dětem poskytuje inovativní, individualizované služby podporující sebeřízení ve VŠECH oblastech lidského života, sebevlastnictví (vlastnictví těla a času), sebeterapii, sebeúčinnost, včetně sebeřízeného vzdělávání. Sebeřízení považuji za chování podmiňující svobodu člověka. Věřím, že naučit se mu dá jedině sebeřízením. Jsem stalker adultismu – vlastního především, hlásná trouba dobrovolnosti ve všech oblastech lidského života včetně sebeurčení – identity, způsobu učení, v práci, ve vztazích. Miluju utopie, radikální otevřenost, M & J a Svobodu učení. Jsem pokorný učedník principu neagrese. Svůj čas investuji do práce pro Svobodu učení, SvobodUm a naše „Doupě“ – centrum sebeřízeného učení, kde se všechny své životní postoje učím žít se synem i s ostatními lidmi.